A proti sobě postavili sníh a tíha s každou vločkou narůstala neb tělo není síť kterou čas protékal by tělo je kámen ve kterém srdce – skála tělo je mucholapka se zbytky křídel ptáků snů a světů tělo jsou hrušky plné vos a pěvci na odletu učím se od řeky má oči plné něhy protíná cesty jímá potoky jiné tvoří své břehy a neulpívá plyne nezůstává a přeci nepomine |