Páteční večer žil ruchem

světla sahala do světa skrze okna mrakodrapu
My byli jinde, všude a nikde, jak duch
Výš, tak vysoko, že to nechápu

Čas se stal relativním

a opomenutým

tmavé město obuvi

bylo naším svědkem

hvězdy si šeptaly

měsíc záviděl

Pavel v listu Korintským

psal prorocky i nám

V mém nitru už vycházelo slunce

Když jsme se pevně objali

ale tahle noc byla ještě mladá

Srdce, touha a odvaha mnohé vyvolaly

První pusu:

pohlazení po sametové duši

nehlučné ticho

rušil jen lehký příboj, naše dechy

A nezažitý pocit

Štěstí?

Okouzlení?

Zamilování?

Lásku a její strádání.