| Prolog |
|---|
|
| Konfese |
Už nikdy neopustím své rodné město, ta sněť uvnitř mi zkrátka nějakým záhadným způsobem přirostla k srdci, ať už je zanesené špínou, nebo bijící bez chyby ve frekvencích. Tedy na rozdíl od těch odsouzených k životu na ulici: prach jim obalil kůži neprostupnou vrstvou, dýchají tak dokořán otevřenými ústy, jsou obaleni směsí kyselin a částeček, z dálky připomínají mumie, zblízka jste tváří v tvář dýchavičným. Mají kde bydlet: z domů starších než století byli vyhnáni bourací četou. Ale o spodině nechci mluvit, raději o místu, které uvolnila: Parkovací plochy pro armádní vozy jsou nanejvýš potřebné, jedná se o prestiž národa, že je schopný se ubránit, odvetným útokem prolomit obranu, a proto je nutno nepřizpůsobivé ponechat jejich osudu, ale hlavně vzít jim půdu, která stejně spadá pod vládní moc. Kdo má půdu, může ji orat. Traktory, pásy tanků, je jedno čím. Na denním pořádku pravidelné vojenské přehlídky, aby lid věděl, jak silný je zpěv Božích bojovníků, každé poledne za zvuku bubnování vojenských bot. Lžíce v talířích s polévkou se třesou před pevnými pohledy členů Národní gardy. Informátoři. Žádní agenti, spíše důvěrníci, věrní služebníci Pravdy a Lásky. Absurdní pomyslet na nějakou vybásněnou lež a nenávist, ti, co smýšlejí špatně – a mám na mysli všechny ty hospodské žvanily, co po pár kořalkách zpívají staré dobré písně o Velkých katech – končí na patřičných místech, tedy ve společnosti příslušníka Všeobecné bezpečnosti, obvyklé metody jsou samozřejmostí, jejich bolest je v zájmu Dobra, jak ví každý uvědomělý. Učíme je zpívat odznova, tak, jak uměli předtím, než poprvé ejakulovali, žádný Bratříček se ve dveřích neobjeví, zavřít vrátka nestačí. Ženy jsou zdravé. Kupodivu je tomu tak. Zjevně jim stačí starost o rodinu, nejmenší a nejstarší, už se naučily opakovat ten obřad: přebalit, vykoupat, pohřbít. Už je tomu tak, že zapomněly myslet nezdravě. Jsou i výjimky, jednu dobu existovalo takové hnutí: poslední feministická aktivistka zemřela vyčerpáním, když ji školení pracovníci z oddělení Procesu rekultivace přesvědčovali o Novém krásném světě, o tom, že Nový řád jí zajistí schopného muže a zdravě fungující rodinu bez hmotného strádání a sousedských nevraživostí, jak tomu tak kdysi bývalo na předměstích, menších městech, ve vesnicích, než zapracovaly naše programy: Inspekce rodinného zdraví v těch těžkých časech chodívala dvakrát do měsíce do domácností, kde probíhaly série rozhovorů se členy občanských jednotek. Byla jim nabídnuta ochrana před spoluobčanskou kriminalitou: instalace kamerových systémů do každé místnosti (o odposlouchávacích zařízeních, která jsme umístili na bříška svinek, švábů, a později, jak se rozvíjely nanotechnologie, na molekuly prachu, jejichž kulturu naši pracovníci svědomitě obnovovali, jsme taktně pomlčeli, neboť bylo nutno předejít zbytečným otázkám a administrativním překážkám, protože kontrola davu musela být zajištěna co možná nejdříve) se stala společenským trendem: denně vysílané spoty do všech frekvencí, každých 15 minut pořad s názvem Chvilka sounáležitosti (na což jsme právem hrdi – dlouhé večery vysedávali naši ideologičtí inženýři ve studiích a vytvářeli vtipné slogany, poučné epizodky s estetickou funkcí: nakonec vznikl edukativní sitcom, volně navazující na povedené seriály ze šedesátých let 20. století, který zaznamenal celonárodní úspěch, podílely se na něm zasloužilí umělci, národní hrdinové s uhryzanými končetinami, kteří např. mozkovým poškozením přišli o řeč, takže šlo také o výuku znakové řeči, neocenitelní veteráni z prvních let Války, ke společenské toleranci přispěli také caparti s různými handicapy, kupř. malformace jako důsledek památného výbuchu ve Slezsku, tj. příklad multimediální výuky dějepisu), zajistily myšlenkovou základnu pro pozdější přijetí pravidelných (preventivních) policejních zásahů. Leckdy bylo třeba zatknout kohokoliv, kdo by mohl ohrozit plánovaný vývoj společnosti.
Díky léta připravované propagandě nám každá ohrožená (a uzdravená, musím s otcovskou hrdostí podotknout) rodina po odborném zákroku poděkovala, v těch dobách jsme už věděli, že je národ připraven na cokoliv. Důvěra hory přenáší, a tak jsme provedli selekci v rámci celé republiky, abychom eliminovali možnou budoucí rebelii. Ano, školský systém doznal radikálních změn, byla zavedena vojenská výchova jako součást souboru estetických dovedností (tam také patřila tradiční výtvarná výchova, během jejíž hodin dívky vyšívaly šátečky pro chlapce na vojně, na kterých stálo např. „Vrať se mi vrať, můj milý koloušku“ nebo „Sbohem a šáteček mi vrať!“, jistě, třídy byly řádně pohlavně segregované, všechny anomálie – atrakce ke stejnému pohlaví, existence obou reprodukčních orgánů, popř. jeho/jejich absence, převlékání se do šatů příslušejících opačnému pohlaví – jsme už před mnoha lety začali řešit tzv. konečným odklizením, což byl proces, který trval a trvá kontinuálně, v souladu s kontrolou již výše zmíněnou; chlapci se učili, jak kopat hrob nejlepším přátelům, vyrábět vkusně zhotovené improvizované náhrobky ve stylu „udělej si sám, když jsi v divočině a na nepřátelském území“, jak zkonstruovat účinnou plastickou výbušninu z volně dostupných zdrojů a kam nejlépe ji umístit na pancéř tanku, a to i za cenu statečného obětování – včetně nacvičování písní za padlé druhy v průběhu sborových hodin hudební výchovy – apod.), při níž se užívalo rozličných zbraní, od těch kališnicky historických, připomínajících slavnou minulost národa našeho, až po ty, které škole zapůjčoval Institut vojenských technologií se sídlem v královském městě pražském. Toto základní – a jediné – vzdělání garantované státem bylo dalším z klíčů ke zdravému národu. Chlapci – tehdy už muži – opouštěli školská zařízení a stávali se členy Národní gardy, ti nejlepší stanuli po boku Prezidenta jako Generální kohorta, ochranka hlavy státu; dívky – po absolvování rodinné výchovy, při níž se učily, jak si vybírat ženichy, podle jakých eugenických kritérií, zda si všímat křivých nohou, či ne, zda se zajímat o zázemí, bříško značící prosperitu atd., jak dýchat při porodu a všelijaké podrobnosti kolem menstruačního cyklu, zkrátka samé praktické věci – se stávaly ženami, a především starostlivými rodičkami, poskytujícími rozkoš milujícímu muži kdykoliv se zamane, třeba i v nepohodlné či bolestivé poloze, bude-li to k (jakémukoliv, zejména tzv. natálnímu) užitku atp. Takové nastavení vzdělávání (a chci tímto poděkovat všem mým blízkým spolupracovníkům, kteří mi pomáhali při vytváření Vzdělávací reformy. Věřím, že naše práce bude pro budoucí generace vůdců inspirací pro další reformy, ano, inspirací, protože jsem si vědom toho, že i tento na první pohled funkční model bude později vyžadovat modernizaci, popř. přebudování. Jsme přeci jenom pouzí lidé, musíme se pořád učit, aby naše děti a děti našich dětí věděly víc, poučeni z minulých chyb. Vzdejme hold Prozřetelnosti a velkému duchu našich husitských předků!) minimalizuje možnost vzepření se systému. Nejslabší jsou odstraňováni, zatajováni nebo jen napravováni, ale dnes už všichni víme, že ve většině případů není uzdravení možné, i když někdy postačí určitý režim výchovy, avšak, a to opakuji velmi důrazně, už od základů, záleží na každém zachování rodičky, tón hlasu, barva, jak často masturbuje, v kolik hodin chodí spát a vstávat, zda si čistí zuby atp.: pokud se nedodrží určitá norma, dítě vyrůstající v takovém nesprávném prostředí se stane psychopatem či sociopatem, nebo dokonce vyvrhelem, a je nutno jej odborně odklidit, neboť, jak jsem již zdůrazňoval, cesta zpátky není možná, takoví jedinci jsou nevyléčitelní a je nutno jejich existenci náležitě řešit.
|
|
| Epilog |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Killgore Trout', 20.09.2009 21:06.
| Názory čtenářů |
 |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
