.

Zelená spirála
slunce se dotýká,
zrzavá holka,
na špičče jazyka
a stádní veselí
s barvami karnevalu
s černými stříkanci
v svědomí skrytém žalu

Čekání na květy
které čas zašlapal
i berle mrzáků
které ‘s tu nehledal
a zašlé rolety
pokoje duhových ptáků.

Proč jí lhal starý snář
nikomu neprozradí,
když pláče na polštář,
že z její lásky se život nenarodí.

Jen na střeše světa i tady v davu,
každý už kašle na pomíjivou slávu ...

Vědomí utopím v chuchvalci pěny,
vyhraji nad sebou,
přesto však ve smutku zůstanu osamocený ....


*