LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #50946
Autor:	siorak
Druh:	Tvorba
Kategorie:	Próza/Povídka
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	11.08.2008 12:17
Počet návštěv:	639
Počet názorů:	5
Hodnocení:	6 3

Prolog

I toho "našeho" Boha už vidí lidé jinak, než kdysi..

Samaritáni - Azíz a Bůh

XXXV.

„Ázo, jak ses tu vlastně dostal?“ zeptal se jednou při kartách Jacek. „Nebo o tom nechceš mluvit? Nikdy ses nezmínil.“
„Chtěl jsem se zavděčit svému bohu, Wahedovi.“ odpověděl pomalu Azíz s podmračeným výrazem v obličeji. „Náš nejvyšší prorok, Damis mi dal úkol. Tvrdil mi, že o tom mluvil při kontemplaci s Wahedem.“
„A co to bylo za úkol?“
„Měl jsem zničit Sámoše, Damis mi řekl, že jsou Ablisovým nástrojem. Dal mi bombu. Měl jsem ji odpálit v petrohradském veřejném samacentru na jejich výročí. Ale odzbrojili mě.“
„Bože! Kolik lidí by přitom zahynulo! Jestli je tvůj Wahed opravdu bůh, nikdy by nic tak hloupého nežádal. Copak ty nevíš, že Bůh je i nad Sámoši? To ten tvůj Damis je krutý fanatický hlupák. Je to samozvanec, který nemá žádné právo mluvit za Boha. A vůbec - když to byl tak skvělý čin, proč ho nešel ten vyčůraný prorok udělat sám?“
„Azíz se prudce zvedl od stolu. Je to náš nejvyšší prorok! Wahed je dobrý! Žádá po nás střídmost, uctivost ke starším a taky ..“
„Nezabiješ? ...“
„Ano, to taky,“ odpověděl Azíz a pomalu si sedl. „Ale to byla vyjímka, jsou to Ablisovi sluhové.“
„Jsou to živé bytosti, lidé jako my. Tvůj Bůh takové vyjímky nežádá. Ty si vymyslel tvůj Damis. Copak je Wahed tak krutý?“
„Ne, je laskavý k těm, co v něj věří. Jako ke svým dětem.“
„A ty ostatní přikazuje zabíjet? Je proto, že se nenarodili v Širázu a tak ani neměli šanci v něj uvěřit? Myslíš, že Bůh může být tak malicherný? Tomu nevěřím. Váš Wahed je stejný Bůh, jako ten můj, jen má u vás jiné jméno.“
„A jaký je tvůj Bůh?“
„Můj Bůh? Je to absolutno, všeobjímající entita. Pokud si představíš všechno, čeho jsi schopen, je to jen jeho malá část. Nemá ve skutečnosti ani jméno, ani tvar, ale může se ti dát vidět tak, jak si jej představuješ. Může cokoli.“
„Ale jaký má vztah k lidem? Miluje je jako své děti?“
„Ano, nejen lidi, ale vše živé považuje za své děti. I tebe, i když jsi ho svým činem asi zarmoutil. Dokonce i Damise, který to způsobil. A celý vesmír je jeho dílem, jeho identifikací, vyjádřením. Jinak by byl vším a ničím, singulárním bodem bez hranic.“
„Miluje i ty, co ho neuctívají?“
„Ano, všechny stvořil a proto jsou všichni jeho dětmi. On a Wahed jsou totéž, jen si to zkus uvědomit.“
„Wahed je stejně mocný a veliký jako tvůj Bůh. Také nikdo neví, jak vypadá a jaké má skutečně jméno. Wahed znamená něco jako Jediný, Jedinečný a Ablis – to je Temný, pán temnot. Vy nemáte Ablise?“
„Podle historických pramenů ano. Říkáme mu ďábel. Ale já v něj nevěřím. Bůh je vším, musel by být zároveň i ďáblem. Ďábla si vymyslili lidé. Jedině oni si dělají navzájem peklo, říši temnot.“
„Ty nevěříš v Ablise.. ďábla? A co tě pak nutí věřit v Boha? Proč by ses měl chovat ctnostně? Potrestá tě snad tvůj Bůh?“
„Ne, Bůh netrestá, jen stvořil vesmír tak, že v něm platí určité zákony, hranice. A taktéž společnost lidí. Když je překročíš, dříve nebo později se ti to vrátí. Bůh tyto zákony stvořil, je to tedy jeho vůle.“
„A kdo počítá tvé hříchy?“
„Nikdo, jsou „odměněny“ automaticky, ještě na tomto světě. Ne vždy poznáš jak a co je za co. Bůh není žádný účetní a nemáš u něj svůj abakus. To je pošetilá představa. Naši předkové v to všechno věřili, ale dnes jsme jinde.“
„Pak nevím, k čemu je takový Bůh, ze kterého nemáš strach, který nic neslibuje a nevychovává tě. A co rajské zahrady?“
„Nevím, jak je to s rajskými zahradami po smrti. Ale co vím jistě, jsem část Boha a zase se k němu vrátím. Jsem také spolutvůrce jeho díla, vesmíru. Moje nesmrtelnost nespočívá v nesmrtelnosti mého Ega, mého Já. Spočívá právě v tom, že jsem jeho součástí a pomocníkem. Proč jsi chtěl zabít tolik lidí? Pro slib rajských zahrad? Pro strach z Ablise? Jsou to jen povídačky. Bůh nic takového nežádá.“
„Musím si to promyslet. Tvůj Bůh přece NEMŮŽE být větší než můj.“
„Taky není. Tvůj a můj Bůh je totéž. Jen jsi to asi nevěděl. Budeme se modlit za to, abychom si porozuměli. Každý ke svému a přece k jednomu.“
„Ano rád.“