LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #48808
Autor:	siorak
Druh:	Tvorba
Kategorie:	Próza/Povídka
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	28.04.2008 23:27
Počet návštěv:	1305
Počet názorů:	14
Hodnocení:	5 1 6

Prolog

Bajka

Holub a Pávice

Holub se zamiloval do Pávice.
„Snesu ti modré z nebe má paní,“ sliboval jí. „Buď mou.“ „
No, no, ne tak rychle. Modré z nebe? Opravdu?“ čechrala si Pávice nedbale peří.
„Co mohu pro tebe udělat, má milovaná? Nenechávej mě v nejistotě, ó nádherná! Raději zemřu, než bych se tě vzdal!“
Pávici to zalichotilo, jak ten holoubek kolem ní vrká. Ale chtěla být ujišťována o své kráse znovu a znovu. Ten její Páv se stále nafukoval, díval se na sebe do zrcadla, fintil se a k ničemu se neměl. „Dobrá, Holube. Vím, že jsem velmi krásná. A pokud ti mám patřit, musíš vykonat něco mimořádného. Vyzveš na souboj Orla. Kdo z vás dvou vyhraje, tomu budu patřit.“
Pávice Orla ještě v životě neviděla, celý život byla jen za plotem zámecké zahrady. Těšila se, že jej ten hloupý Holub přiláká a Orel dozajista propadne její kráse.
Chudák Holub úplně ztratil hlavu. Doletěl ke skalám a vykálel se Orlovi do hnízda.
„Vyzývám tě na souboj Orle!“ zavrkal udatně. Orel vzlétl a hravě Holuba chytil. „Blázne, jak se můžeš se mnou měřit!“ řekl přezíravě . „Proč jsi to vlastně udělal?“
„Musíme se utkat v zámeckém parku pípnul Holub. „Kdo z nás dvou zvítězí, tomu bude patřit nejspanilejší ze všech krásek – Pávice.“
„Ah tak.“ řekl zamyšleně Orel a potutelně se usmál. „V tom případě letíme bez meškání do parku. Ta tvoje krásná Pávice mě zajímá. Orla se jí zachtělo!“
Doletěli do parku a Orel se zvučným hlasem otázal Pávice: „Dobrá, budeme tedy o tebe bojovat. Budeš patřit vítězi, jak si slíbila?“ „Ano,“ nadšeně vzdychla Pávice. Být favoritkou Orla je čest i pro Pávici. Holuba vem čert.
Orel se vznesl do vzduchu, popadl Holuba do pářátů a praštil s ním o zem. Holub omráčen zůstal bezvládně ležet.
„Stačí?“ zeptal se Pávice.
„Ano, můj pane,“ vzdychla Pávice. „Jsem tvou.“
„Tak dobře,“ zabručel Orel. Vrhl se na Pávici, roztrhal ji a sežral.
-
„Fiflena jedna. Pyšná a hloupá. Chtěla by mi svést manžela a nerozezná Orla od Orlice!“
Orlice spokojeně odletěla do skal.
Když se Holub probral, bylo po všem. Nad ním se skláněla Holubice a povídá : „To máš z toho, že jsi mi chtěl zahnout s Pávicí!“
Holubovi ještě bušili v hlavě permoníci, jak se praštil a vzpomněl si na větu z manželské poradny.
„Zatloukat, zatloukat, zatloukat!!!“ říkával známý psycholog.
„Nevidíš drahá, že je Pávice mrtvá a sežraná?“
„To vidím, konečně na tu mrchu došlo! Co se tu stalo?“ zeptala se s úsměvem Pávice.
„Pomlouvala mě, že ti s ní zahýbám, tak jsem se trochu naštval ..“ nadmul se Holub.
„Jo, to vidím ..“ usmála se Holubice. „Až to s tebou praštilo o zem. Dej si raději pozor. Příště řeknu Orlici, ať ti ještě něco ukousne!“

Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'siorak', 29.04.2008 08:36.