Vrcholně barokní jednolodní stavba podle plánu Marca Antonia Canevalleho z roku 1699; dokončena v letech 1702 – 1704. Chrám byl vysvěcen 6.7.1704, v té době však ještě nebyly hotové interiéry a jejich zařizování trvalo až do 40. let osmnáctého století. V interiéru je bohatá sochařská a malířská výzdoba. Hlavnímu oltáři dominuje obraz Apoteózy sv. Voršily od Jana Krištofa Lišky, patřící mezi vrcholná díla pražského barokního malířství. Boční oltář Nanebevzetí Panny Marie je vyzdoben obrazem Petra Brandla z roku 1709.
  Voršilky koupily v této lokalitě první dům v roce 1664 a hned v něm zřídily provizorní konvent. Posléze skupovaly okolní domy, aby na jejich místě vznikl klášter, na kterém se mimo jiných architektů podílel i Karel Ignác Dienzenhofer. V areálu byla kromě konventu internátní škola, divadlo, lázeň, prádelna, knihovna a několik kaplí a kapliček. Klášter byl zrušen dekretem Josefa II., nicméně zrušení bylo brzo anulováno a majetek, který mezi tím propadl náboženskému fondu, byl voršilkám propůjčen k užívání.