| Dílo #44707 |
|---|
| Autor: | pítchenka |
| Datum publikace: | 11.11.2007 17:17 |
| Počet návštěv: | 1044 |
| Počet názorů: | 11 |
| Hodnocení: | 1 |
| Smutný příběh |
|---|
Vznikla. Povstala s ní, s dítětem, z touhy. Šťastná, spokojeně dřímala, pobíhala s ní, malá, schovaná, k ničemu.
Čas ubíhal.
Z dítěte se stala dívka. I ona zároveň cítila, jak roste, vzdouvá se, probouzí se. Vnímala, že začíná být důležitější adůležitější, začala tušit velké události. Jednoho dne procitla naplněná něčím teplým, mírně páchnoucím. Pocítila nevoli té, v které spočívala, která přecházela až do vzteku. Po několik dní byla v impulsech zaplavovaná teplými vlnkami. Dívka v té době někdy plakala, často se bláznivě smála.
Čas ubíhal.
Jednoho dne, a jistě to byl velice sváteční den, protože dívka byla rozechvělá, obě netrpělivě očekávaly cosi neznámé, vzrušující. Najednou do ní proniklo něco teplého, příjemně jemného, ale zároveň pevného, a tento neznámý host se v ní začal zmítat. Jako na povel objala vetřelce, pevně, ale spoutat se jí ho nepodařilo. Připadl jí jako blázen, ale zábavný blázen.
Čas ubíhal.
Host ji často, někdy méně často navštěvoval, zvykla si na jeho přítomnost. I přes svou divokost to byla návštěva příjemná, i když výstřední. Naučili se spolu vycházet a tančit, začalo to být zábavné, až magické, i když po sobě divoký host nechával svinčík.
Čas ubíhal.
Jednoho dne opět vytušila, že se chystá něco nového, co tu ještě nebylo. Dívka už se tak bláznivě nesmála, byla zadumanější, vážnější, ale šťastná. A ona byla šťastná s ní, s mladou ženou. Až na nepříjemný útlak něčím odněkud shora. Jednoho dne začala mladá žena naříkat, něco se dělo, cosi zdánlivě nebezpečného. Začala se bát o ženu, i o sebe. Najednou do ní proniklo něco daleko většího než host, vtrhlo to z druhé strany. Myslela si, že je to její konec, že pukne. To obrovské se ale dralo dál jejím vnitřním prostorem, trhalo ji surově, pak už nic nevnímala, jen bolest. Ještě zaslechla jekot něčeho neznámého a ženin radostný pláč. Když se probrala ze znecitlivění bolestí, překvapilo ji, jak je žena šťastná. Snad jako nikdy předtím. Protože žena byla šťastná, tak se se vším smířila. Čas rány zahojil. I když už byla jiná. Ale příjemného hosta radostně vítala, i když se jí ještě několikrát přehnal ten malý dravec, který ale za chvíli zmizel neznámo kam. Ale její žena byla nevýslovně šťastná.
Čas ubíhal.
Už dlouho se nic strašného nestalo. Jen příjemný host přicházel stále méně a méně často. Žena byla smutnější, už se tolik nesmála, ani neradovala. Pak začala churavět. A ona se ženou. Zmenšovala se, zbolavěla. Jednoho dne vycítila, že je žena vystrašená, že na ni snad poprvé v životě myslí,
s láskou, s něhou, s vděčností, s radostnými vzpomínkami. Začala se o ni starat, napájela ji bylinnými odvary, vonnými oleji, chtěla jí vše vynahradit. Ona už ale byla příliš nemocná, také jí chyběly návštěvy a tance příjemného hosta. Na péči bylo pozdě. A pak do ní pronikl chladný kov, skalpel. Řezal do ní, řezal a řezal. Věděla, že přišel konec.
Skončila mezi smrdutým masem a svaly v nemocničním kontejneru. Ani se nestihla se ženou rozloučit.
|
|
Počet úprav: 7, naposledy upravil(a) 'pítchenka', 11.11.2007 21:57.
| Názory čtenářů |
11.11.2007 17:28
 Mario Czerney
|
pointa možná zaslouží pozornost, ale ten způsob jakým k ní autor došel, mi přijde pitomá |
11.11.2007 21:31
pítchenka
|
Možná, že způsob myšlení jistého M.C. je pitomý, pak i způsob textu se mu jeví pitomý - tuší vůbec, o co jde, velký kritik? Způsob jeho kritiky mi přijde ne pitomý, ale jako primitivně neomalená způsoba. |
11.11.2007 21:57
Mario Czerney
|
Jsi poněkud rozdrážděnej člověče, co si takhle hodit nohu přes nohu a dejchat, dejchat:-) |
11.11.2007 22:01
pítchenka
|
To nezakecáš! Ne-způsobo. Nazývej mne třeba - Ženo! |
11.11.2007 22:05
Mario Czerney
|
jo, způsob je pitomá... jsem se přepsal, mám se z toho vojet? člověče, co bys rád?:-) můžu se z tebou bavit, ale potřebuju k tomu téma, tak nějaký nahoď, nebo jdi spát |
11.11.2007 22:16
pítchenka
|
Jo, to ti jde asi nejlíp, Mário, maminčinej mazánku. Můžu ti ještě tak zazpívat - halí, belí, koně v zelí, a Mário - v piii - nejlíp. |
11.11.2007 22:24
Mario Czerney
|
No nic, myslel jsem, že máš něco na srdci, a tys zatím jen smutnej a v bezvýchodný situaci. To mě mrzí. Mohu ti nějak pomoci? Nebo se mám na tebe vykašlat? Měl by sis vybrat, obojího nejsem schopen. |
11.11.2007 22:42
 Rubik-On
|
na pítchenku s drátěnkou... dílo sem nečet.. dobrou noc |
12.11.2007 05:40
jakobynic
|
Tak, docela jsem si početla,ale..
Konec je odstřelenej dokopru.
Škoda, no. |
12.11.2007 05:46
jakobynic
|
A ještě ti přihodím smajlíka, ať tu nemáš tak prázdno. |
12.11.2007 17:42
engelmar
|
Smutný příběh, nebo pro pobavení, ty dva termíny mi dohromady moc nejdou. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|