když ještě do neonu přidávali vanilkovou příchuť,
když noci byly doopravdy noční
a v zimě mrazem trhala se skutečnost,
stavěli jsme spolu světy.
Pamatuješ?
Naše světy z toho, co jiní jen tak odhodili,
z křídel černých snovačů,
ze střípků roztříštěných kalamářů,
z toho, co koupila jsi ve výprodeji,
z toho, co mělo v sobě magii,
jiskrnou a břitkou jako slovo skřivánek,
kterou však ale nikdo jiný neviděl.
Živého draka uměli jsme vyrobit i z paraplete,
měsíc byl obrovský na svém nočním postu
a já na špice nejtemnějších věží našich měst,
věšel tenkrát rolničky.
Aby zaháněly tvůj strach ze tmy,
strach, co nechtěl spát. |
|
1
1
Mori 
Pomerančová 
Haber 