Tak je to tu zase, synu. Získáváš duši, ne soví, ne vrabčí, získáváš duši kaučukovou, plnou smogu, symbolu ducha jejich vlastní zajíkavé doby.
Ne, nevymlouvej se, že lije, že z nebe šmrdlá menstruační chám! Je podzim, čas mesiášů, proroků, čas striktních hladovců. A déšť sluší tvé rozpraskané pleti. Víš?
Dal jsem ti spoustu zásobníků. Na víno, hostie i drobné krucifixky, na chodidla lýkové opánky (vhodné pro kontakt s asfaltem), solární elipsy pod klenbu nervovou, deštník z kožek kajícníků. Tak se raduj! Po všech těch prázdných dekádách, kdy jsi čekal.
Řeknu ti to narovinu, synu: bezvěrci zase začli chodit do kostela. |