Odepřené dobroty 

Možná jednou budeš tyhle řádky číst, velká Markéto, a jestli tak právě činíš, čti, prosím tě, pozorně, ať zvíš, co jsi mi kdysi provedla! Tenkrát jsem jezdil do Brna na rekvalifikační kurz. Odjížděl jsem brzy ráno a vracel se až v podvečer. Celý den jsme se skoro neviděli. 

Když tě maminka za prvního světla odváděla do školky, už jsem se dávno mořil s počítačovou sítí. Vůbec mi to nešlo.

A ty jsi zatím dostala od slečny učitelky to svoje kakajo, kakajíčko, rohlík s máslem a tři sušenky, co vám paní kuchařky narovnaly na plastový podnos, pro vás, mlsné cvrčky neposedně vyhrávající za každým stolkem.Všichni tví kamarádi se ze všeho nejdříve vrhli na bezbranné sušenky a drtili svými zoubky Harryho Pottera nebo Malého Prince, jejich reliéfy, které byly vytlačeny na každé straně tvé oblíbené pochoutky.

Ty ale ne, ty jsi vytáhlá plástek igelitu a do něj několik čarovných kluků opatrně zabalila. Teprve potom jsi poslední kolečko s radostí a chutí skřoupala. 

I ze sladké mandarinky, co byla na svačinu, jsi uschovala dva měsíčky do připraveného obalu a ten mnohokrát omotala pleteným provázkem, žízeň nežízeň.A když jste po spánku čekali na maminy a hráli jste hry a za každou správnou odpověď dostávali kostku čokolády, vím, že ty jsi se tenkrát, Markétko, hodně snažila, moc a moc, jak jen jsi dokázala, abys pak mohla tři ze čtyř vítězství znovu přidat k velkému, sladkému pokladu.

Odpoledne jsi zase dlouho prosila maminku, ať ti ten banán nožem rozpůlí, až jí nakonec v zájmu klidu nezbylo, než ti vyhovět. No a v podvečer jsem stál u vašich dveří a z šera chodby koukal na děvčátko, co se usmívá v předsíni, ozářené světlem pokoje a se slovy na rtech: „Pro tebe“ mi podává dvě sušenky, dva plátky mandarinky, tři čtverečky čokolády,  půl banánu a to všechno pečlivě zabalené v igelitu, mnohokrát dokola omotaného pevným provázkem. Stojím omráčený a dostávám ty nejsladší odepřené dobroty, jaké člověk může kdy získat. Užasle držím v dlaních nejcennější poklad, jaký se dá darovat, dětskou lásku. Dnes přemýšlím, jestli jsem ti dost ukázal, jak moc jsem šťastný, jestli i ty jsi někdy dostala ode mě tak velkých a čistých darů. Asi jsem navždy opravdovým dlužníkem.

Použiji citaci poměrně profláklého a tolikrát prošvihnutého moudra. „Stál jsem po kolena v řece a umíral žízní“. Čistě za sebe dodám já hlupák.

Ještě jednou moc děkuji, Markétko s velkým SRDCEM!