Malá ubohá víla,
stála
zmatena
svou bílou nožkou,
se ze mě
dotýkala.
V hlavě
kafemlejnek
a spoustou
kruhů
v chladné kalné vodě
tvoří dokonalost,
kterou zná,
jen ona
je v ní,
bublinou
obepínaná,
špinavost
světa
/ráje?/
nepoznána,
bojí se
prvního okamžiku,
z barevných rourek
vytéká
fantasmagorie
PROSIMTĚ OTEVŘI OČI!!!
v závanu
euforie
neshazuj
ty černý brejle
a ...
a UMŘI!!!
bude ráda,
dokola tanči s kruhy, /vytvoříš další neskolenost/
..
...fakt budeš ráda..