žábra

Plaveš si klidně
na hladině,
s pocitem,
že tě někdo
pohladí po hlavě,
se vznášíš nad ní,
kůže už tě trochu
pálí z tý hnusný přetvářky,
a ty si vychutnáváš
poslední okamžiky,
nepovšimnut
jediným návštěvníkem,
zkoušíš se topit,
lokáš tu vodu
s příchutí chlóru,
* takovej jinej svět,
se spálenýma očima
poplašený ryby
a s pocitem
beznaděje,
fouká zrovna od pevniny
a příboj není ráj,
radši si přidrž klobouk
a vynoř se,
než se někdo objeví - výsměch
tisíce bublinek...
a pak zas nic