Velký vůz mě k sobě volá,    

svým zhoubným citem zvolna zničí.

Nejsem celá. Pláču zpola?

Maják plane. Žiju. Nejsem ničí.

Jak žebrák o holi za almužnu vděčna,

v dnech chladných, však s teplem naděje.

Jak Velký vůz jsi v dálce nekonečna

se slzou zítřků, jež v Tobě je.

Velký vůz mě k sobě volá

a maják světla zhasíná,

nevidím nic, jen pláču zpola

do tmy, jež paže rozpíná.

Potřebuji svůj Maják. A jak!