Kdo jsi, že se díváš a nic neříkáš
Je tolik slov, co vyslovit bych chtěla nahlas
a vět, co formulovat umím jen v myšlenkách
když tvým argumentům oporovat nemůžu
 nemůžu ti říct jak moc....


Foukal vítr, do vlasů mi šeptal
vysvitlo slunko, schovalo se vzápětí
na čáře života stojím na začátku cesty
sjíždím kopec bez lyží
a znovu nahoru se hrabu těžko


Přes švihadlo skáče duše moje
nejde jí to, víš to
do rytmu houpe se s ní i hlava
o kterou opírá se vítr
co zahnal slunce,
které po úsvitu schovalo se

Jako pod kůrou se schová dřevo
tak i city schovám pod kůži
nechci mluvit o lásce
co jako slunce po úsvitu schová se
důležitost schovaná ve větru
důležitost, co schová se do větru
hladí tvoje tváře, volnost přináší

Je tolik slov, co vyslovit bych chtěla nahlas
a vět, co formulovat umím jen v myšlenkách
v tvých očí se strácím já
ve větru schováš se přede mnou ty


jsi pomocná ruka, co při potřebě uhne
voda v poušti, po které vyschneš
neznám tě, jen tvé pohledy podpořené chtíčem

chci ti říct, že....