Zazněl výstřel
a pak druhý...
Ty víš, že kulka pálí, bolí,
kolem tvé hlavy proletěl
jak hejno divokých vran.
Vždyť víš, že tady je každý sám.
Ležíš, v ruce zbraň,
schováváš se za stéblem trávy.
Svírá tě pocit samoty strachu
na to sis měl,
hochu,
vybrat lepší čas,
vždyť zabijí vás.
a vaši krev,
vstřebá zem.
Já vím,
vím,
 že chceš se prát jak lev,
ale odvahu na to mít jen.
Tvé uši vnímají rány zprava zleva
a kolem tebe pokřiky
 levá, pravá!
Zamlžují se ti sklíčka brýlí,
nemůžeš si užít poslední chvíli.
Doma máš ženu a dvě děti
a tady
letadlo, co nad hlavou ti letí
Hází na zem tuny bomb,
jak jen to dělal, ten James Bond?
že nikdy strach neměl
a likvidovat je uměl.
Jakou rychlostí ti srdce buší,
to ví i nepřítel,
moc dobře slyší
tlukoty dvou srdcí
Zavelel velitel
a ty víš
že musíš zabít člověka,
než on zabije tebe!
Jinak by cesta
tvého života byla příliš krátká
Mysli na sebe,
až budeš střílet!
A až nepřítel bude kvílet,
mysli na děti!
Doufám, že pomůže ti
to stéblo trávy
a slzy tvý mámy,
když se loučila
se svým jediným synem.
Marně se konejšila,
že to není tvým snem.
Prsty máš na spoušti,
zaměřuješ a střelíš.
Vidíš výraz bolesti.
Zabil jsi člověka
už to víš!?