Tenkrát když jsme se ještě mohli dloubat v nose bez opovržení přítomné společnosti když nás netrápila HDP a DPH a minusy na bankovním účtu když Brno bylo velkoměstem a všechno za domovní brankou se zdálo šíleně daleko když se děti rodily z propletení prstů bylo nám fajn
nedošlo nám že věci nemusí být tak jak jsou že autobusy jednoho dne mohou přestat jezdit že cukrátka už nikdy nebudou dost sladký že slunko nemusí vyjít že jednou budeme chtít být nezodpovědnými mrňaty pod neustálým dohledem že jednou uděláme poslední kroky že jednou budeme spát i po obědě