| p á t e k |
|---|
Odpoledne jsem dorazil do dalšího městečka. Na náměstí byly téměř všechny domy pobořené. Dláždění bylo pokryté střepy a troskami, musel jsem dávat pořádný pozor, abych si nezvrkl nohu nebo se nepořezal. Uprostřed prostranství stála kašna. Opatrně jsem se naklonil přes okraj, byla to spíš stará studna. Ve tmě se však neodrazil ani nejmenší zlomek oblohy. Hladina byla zřejmě dokonale zasypána sutí. Uvědomil jsem si, že už mám opět žízeň. Našel jsem poměrně rychle zbytky jakéhosi bufetu. Dveře od skladu visely na jediném pantu, snadno jsem je vykopl. Bylo tam několik neporušených lahví. Okamžitě jsem jednu otevřel a zhluboka se napil. Minerálka byla poněkud teplá, ale jinak skvělá. Vzal jsem si do ruky ještě druhou a vyhrabal se zpátky ven na slunce. Pomalu jsem obcházel kolem popraskaných zdí. Najednou jsem se zarazil. V prachu přede mnou byly stopy. Zcela jednoznačné čerstvé stopy kroků. Několikanásobně se mi zrychlil tep. Už přes rok jsem totiž nenarazil na živou duši. Možná to bylo i déle. "Hej?" zavolal jsem. Můj hlas zněl chraptivě, dost dlouho jsem ho už nepoužil. "E?" ozvalo se z jedné chodby. "Je tu někdo?" Nebyla to právě nejchytřejší otázka, ale lepší než nic. Uslyšel jsem šramot a na světlo něco vylezlo. No... člověk to zrovna nebyl, ale dost ho to připomínalo. Mělo to úplně nahoře hlavu, čtyři končetiny, na dvou z nich to stálo, zbylé dvě byly rozpřažené do stran. "Kdo jsi?" zeptal jsem se. "Eee. Eaa," řeklo to stvoření, "Osi?" "S tebou si asi moc nepokecam," pomyslel jsem si. Přistoupil jsem blíž k němu. Zíral na mě a ani se nepohnul. Napadla mě taková bláznivina. "Já - Robinson," ukázal jsem na sebe, "ty - Pátek," máchnul jsem rukou k němu. On (proč ne on, rozhodně spíš než ona) udělal jakousi nejasnou grimasu. "Já - Robinson, ty - Pátek," opakoval jsem. "Já Robinson, ty Pátek," řekl. "No, skoro jsi se trefil. To doladíme" "Doladíme," opakoval. "To si piš."
"Ty Pátek. Já Robinson," zkoušel jsem večer asi už po osmé. Ukázal jsem na sebe: "Robinson." Na něho: "Pátek." A znovu: "Pátek. Robinson, Pátek." "Pátek," řekl a dal packu na sebe, "Pátek." "Robinson," řekl pak a napřáhl končetinu ke mně." Usmál jsem se. No konečně. "Pátek," opakoval spokojeně. Zřejmě se mu to slovo líbilo. Určitě mě bude mít rád. |
|
Počet úprav: 5, naposledy upravil(a) 'vodopád', 17.01.2005 00:00.
| Názory čtenářů |
11.12.2003 09:19
 Albireo
|
Hezký postkatastrofický fragment. |
11.12.2003 10:16
kalais
|
hm... |
11.12.2003 17:10
blondýna 
|
excelentní:-)* |
11.12.2003 18:41
fungus2
|
Opět perfektní! TIP |
11.12.2003 21:28
 Kodynie
|
Líbilo se a potěšilo. |
12.12.2003 09:15
 Humble
|
* |
28.12.2003 22:15
Wild Horse
|
líbí. |
05.03.2004 09:54
Johanka
|
ten závěr ...:) |
02.12.2004 21:59
Erendis
|
připomnělo mi to Pošťáka...* |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|