nestydatě roztažená čeká myšlenka nihilismu na svůj křest v bahně a koňaku
a my, tuláci pod nebem nasáklým špínou na zemi bez rovnováhy v počtu démonů na anděly měníme v úspěch naše vytrvalé nasávání nektaru optimismu abychom si pak na sebe a na ostatní upletli bič anebo trnovou korunu. čekáme na Godota a nepoučeni věříme, že přijde. libujeme si v ruském vášnivém monologu pijeme kávu rovnou z konvice pliveme z okýnek našich aut a myslíme si, že dík tomu známe svobodu. hledáme útěchu v kilogramech cukru nebo v rebeliích toho typu ale s tváří ke slunci tou tváří již doruda spálenou si odmítáme připustit vlastní prohry.
svlékneme drsnou kůži bojovníka necháme zbytečných starostí o druhé a zakleti ve vlastním ohyzdnějším stínu v modlitbách k bohu Cynismu čekáme na Godota v tom směšně rychlém ubíhání času. |