Autoři  Stránka autora  Názory autora  Díla hodnocená autorem 

Dílo #58505
Autor:Tereza.n
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza/Povídka
Zóna:Jasoň
Datum publikace:11.07.2009 00:21
Počet návštěv:7506
Počet názorů:47
Hodnocení:12 2 3
Patří do archívu:<Soukromý> slovenka: alkeholy,
<Soukromý> vk: vk

Svět bohémům

V lednici něco smrdí. Smrdíš i ty, ale stejně tě miluju. Smrdím i já, ale já smrdět můžu. Smrdíme kromě všeho intelektem. Duševním vyvrcholením. Poezií.

Sladké noci plné kouře a vína. Dopíjím poslední doušek kyselého žlutého hltu na dně sklenice. Ohmatané ošklivé sklenice. Tady jsme bozi! Na špinavé zemi, kde najdete všechno, se povalují Swiftovy Gulliverovy cesty. Velké umění dostalo včera devátý rozměr.

Dolej mi. Zapal mi. Přečti to!

Skrz tahle hluchá rána jsme šťastní. Žít takhle navždy? Rád.

Hnědé třešně na stole prolézají červi. Probouzíš se z polospánku, a já nevím, zda tě miluju nebo nenávidím. Jsme oblečení, ale před sebou jsme nazí. A máme, co chceme, žijeme.

Spánky mi pulsují slova. Věty. Jsem nadán, jsem proklet, jsem nepochopen. Snad ty? Ani ty.

A včera tvůj otec. Má matka. Tví přátelé. Moji přátelé. Chceme pryč. Jsme tady. Jsme spolu.

Opilí neznali jsme sebe. Neznali jsme je a četli si. Neznali jsme víno, znali jsme svůj stav. Neznali jsme Bondyho, znali jsme Swifta.

Co to mám za nehty?

Skrz tahle hluchá rána jsme šťastní. Jsi šťastná taky? Jsi, to vidím. Žít takhle navždy? Rádi.

„Co to je? Popel?“ koukám na stůl. „Skořice?“

Ty jenom kývneš. V polospánku.

„Pekli jsme štrůdl?“ A je mi zle.

„Ne… to ta… tequila.“

Francie. Mexiko. A trochu Ruska. Sedíme na jednom místě a známe celej svět.

„Libore?“

„Petro?“

„Mně je špatně.“

Skrz tahle hluchá rána jsme šťastní. Až nadoraz. Žít takhle navždy? Ano, ne jinak.

A hlava? Bolí. To ta hudba. Ta hlasitá hudba plná kytar. Pro lásku se musí trpět, až pak je to láska. Láska bez bolesti není. Nebo je? Já ji neznám.

„Libore?“

„Ježiši, Petro! Já nevím. Můžeš zvracet?“

„Ne. Ne, už ne.“

„Tak si dej víno.“

Dolej mi. Zapal mi. Přečti to!

„A já ti něco přečtu…“

Beru ze země knihu, listuju, nehledám. A čtu. A ona pije. A ona zvrací. A oba jsme cítit svými neřestmi.

Hlavně, že je co kouřit.

Tohle je óda na život, nezdá se to tak?

A svět se probouzí. Každý do toho svého. Někdo jde pracovat. Někdo jde milovat. Někdo jde pít. A ulice jsou zase plné slunce. Plné hluku. Plné lidí.

A já tě miluju. A nenávidím.

Máma vždycky říkala: hlavně, že ti chutná.

Slyšíš mě? Čtu ti toho Swifta. A je to nádhera. Poslouchejte, všichni!

Skrz tahle hluchá rána jsme šťastní. Žít takhle navždy?

Šťastní?

Názory čtenářů
11.07.2009 00:29
slovenka
šťastni neš´tastni, takhle to je! 
11.07.2009 08:23
josefk
Jonathane, co ty na to?
11.07.2009 09:45
Pan Japko
láska hehe
11.07.2009 16:00
Faun
Emotivní i rafinovaně promyšlený. Výjimečný kousek.
11.07.2009 17:40
Pan Japko
 
Faun napsal(a):
Emotivní i rafinovaně promyšlený. Výjimečný kousek.
počkej zase jako, to se mi nezdá...
11.07.2009 18:48
Faun
Pan Japko napsal(a):
 
Faun napsal(a):
Emotivní i rafinovaně promyšlený. Výjimečný kousek.
počkej zase jako, to se mi nezdá...
Jasně, je tam i banalita, ale zároveň je to myslím dobře napsaný. Je to svižný, bavilo mě to. Ato opakování ve variacích dobře zapadá, řek bych...
Úsečnost a strohost některých vět tomu dodává důraz.
Takže v tomhle případě i chvilkový banality beru.
11.07.2009 18:53
Pan Japko
duševní vyvrcholení = poezie a tak bych moh pokračovat,.....podle mě to neni jenom chvilková banalita, podle mě je to banalita od začátku do konce....
Popsat tyhle stavy se daj popsat líp i bez klasický ambivalence - miluju  x nenávidím....
spíš jde asi o to, že ty v tom vidíš potenciál, kterej mi uchází:-)
11.07.2009 19:05
Faun
Japko: autorce je 17, v 17. bych takhle chtěl umět psát...
11.07.2009 19:10
Pan Japko
 
Faun napsal(a):
Japko: autorce je 17, v 17. bych takhle chtěl umět psát...
já jsem na to nechtěl právě narážet, na ten věk...
jo, já neřikám, ale já moc jako zase nejsem zastáncem toho, že se člověk vypíše....
11.07.2009 20:42
adammi
Nešťastne šťastní...
12.07.2009 00:01
Tereza.n
Díky za všechny názory.
Já jen, že banalita přece není špatná. Špatná je nuda a nicotnost a ztrácení času. Ale je mi jasné, že se to nemůže líbit všem, já si od téhle povídky moc neslibovala, chtěla jsem jí napsat, protože jsem se tím "vnitřně" vyjádřila k určité věci v mém životě.
Jsem ale ráda, že se to někomu vážně líbilo.
12.07.2009 11:26
Pan Japko
jako pozor, když se naučíš nudit, tak je to pak boží:-)
13.07.2009 09:14
vk
Skrz tahle hluchá rána jsme šťastní.
má to výborné momenty
13.07.2009 09:26
Mario Czerney
 
Tereza.n napsal(a):
Díky za všechny názory.
Já jen, že banalita přece není špatná. Špatná je nuda a nicotnost a ztrácení času. Ale je mi jasné, že se to nemůže líbit všem, já si od téhle povídky moc neslibovala, chtěla jsem jí napsat, protože jsem se tím "vnitřně" vyjádřila k určité věci v mém životě.
Jsem ale ráda, že se to někomu vážně líbilo.
Nenechme si podsouvat myšlenku, že je naše vnitřní rozpoložení banální. V sobotní mf Dnes mě zaujal názor filozofa Miroslava Petříčka: nezjednodušujme složité věci, abychom si to ulehčili... Ve formě černá/bílá toho prostoru moc nenajdeme.
13.07.2009 11:55
Pan Japko
Petříček je super...
13.07.2009 13:12
gorik
Dost síla, celý text se nese na vlnách dolů a nahoru. To ho dost osvěžuje. Určitá beznaděj překrytá pocity štěstí.... hodně zajímavé dílko.
13.07.2009 19:40
nienor
Má to nadějný začátek, zdá se mi. Potom to sklouzne k již zmíněné banalitě. Navíc mám dojem, že roztříštěnost se v posledních dvou třetinách textu snaží nahradit autentičnost emocí.
Ale potenciál by se v tom určitě našel, to ano.

Pan Japko: proč by se nevypsal? Přinejmenším "dozraje" a dospěje k nadhledu ... a začne pořád ta samá témata omílat trochu skrytěji a z jiného úhlu
13.07.2009 19:42
Pan Japko
 
nienor napsal(a):
Má to nadějný začátek, zdá se mi. Potom to sklouzne k již zmíněné banalitě. Navíc mám dojem, že roztříštěnost se v posledních dvou třetinách textu snaží nahradit autentičnost emocí.
Ale potenciál by se v tom určitě našel, to ano.

Pan Japko: proč by se nevypsal? Přinejmenším "dozraje" a dospěje k nadhledu ... a začne pořád ta samá témata omílat trochu skrytěji a z jiného úhlu
Já mám pohled na literaturu a psaní skoro furt měnící se, ale jako asi jo, změna poetiky je možná, ale musí to přijít čistě spontánně
17.07.2009 17:49
Lubor Libý
Pan Japko napsal(a):
duševní vyvrcholení = poezie a tak bych moh pokračovat,.....podle mě to neni jenom chvilková banalita, podle mě je to banalita od začátku do konce....
Popsat tyhle stavy se daj popsat líp i bez klasický ambivalence - miluju  x nenávidím....
spíš jde asi o to, že ty v tom vidíš potenciál, kterej mi uchází:-)
Faun napsal(a):
Japko: autorce je 17, v 17. bych takhle chtěl umět psát...
Ano, je to juvenilně naivní, ale potenciálu je tam za dva -to si, Apfelmane, počkej, co bude tahle holka psát za pět deset let! To Ti uletí hlava, jestli jí někdo nezkurví tu její nějakejma strukturama a stylama a tak.
17.07.2009 17:51
Pan Japko
 
Lubor Libý napsal(a):
Pan Japko napsal(a):
duševní vyvrcholení = poezie a tak bych moh pokračovat,.....podle mě to neni jenom chvilková banalita, podle mě je to banalita od začátku do konce....
Popsat tyhle stavy se daj popsat líp i bez klasický ambivalence - miluju  x nenávidím....
spíš jde asi o to, že ty v tom vidíš potenciál, kterej mi uchází:-)
Faun napsal(a):
Japko: autorce je 17, v 17. bych takhle chtěl umět psát...
Ano, je to juvenilně naivní, ale potenciálu je tam za dva -to si, Apfelmane, počkej, co bude tahle holka psát za pět deset let! To Ti uletí hlava, jestli jí někdo nezkurví tu její nějakejma strukturama a stylama a tak.
hehe myslíš jako mně?
......
ne jako já nevim no, třeba fakt to vysmaží dál a líp, i když si myslim, že se na psaní pak vykašle.....ale třeba taky ne, nechci si hrát na Joba
[ > ] [ >> ]

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)