Tak jsem zase usnul těsně po desátý, za osm hodin mě probudí budík, zase ta samá písnička. Opeču si slaninu a uvařim si ten přeslazenej čaj. Proč ho celý ty roky vlastně piju, když mi stejně nechutná? Zvyk. Všechno je to ve zvyku. A pak zase pěšky do tý přiblbí práce, přivítaj mě ty samý ksichty a ty se musíš, Mirku pořád tvářit, jako, že je rád vidíš. To ale zdaleka není to nejhorší. Potom přijde Koudelková s tou svojí strašnou kávou bez mlíka a ty, hloupej hodnej úředníček ji jakoby nic vypiješ. Máš to vůbec zapotřebí? Celej život se prodírat touhle nevšední zábavou. Zábavou, která tě už ani trochu nebaví. Furt akorát podlejzat svejm nadřízenejm. No tak, chlape, nelži sám sobě. Víš jak by ti bylo hezky, kdyby ses moh´ na všechno vykašlat?

Místo známý chuti slaniny a toho příšernýho sladkýho čaje by sis dal mísu ovesnejch vloček. Ty jsou nejenom dobrý, ale i děsně zdravý, kamaráde. Poprvé v životě by jsi přijel do práce taxíkem. Víš, jak by Lenka čuměla? Byla by perfektně vyvedená z míry. Tohle by od tebe nikdo nečekal. Těm ksichtům, co vídáš každej den, by ses ale nejspíš nevyhnul. Leda, že bys dal výpověď, prostě čau. Mohl by ses šéfovi vysmát, aniž by sis přitom nadělal do kalhot. Tvůj svět by se změnil. Byl by krásnej. Neuvěřitelnej. Pak by sis zašel do toho Café baru, co sídlí o ulici dál. Koupil by sis dvojitý kapučíno plný mlíka. Takhle teprve chutná kafe, Mirku. Silný, ale mléčný.

Jo, přesně tohle zejtra udělám. To bude tvůj velkej den. Nejlepší den v tvým životě. Po třiceti letech se zbavíš tý příšerný všednosti kolem sebe. Uvidíš, jak se ti bude dýchat.

I když... Já vlastně kapučíno nepiju. No tak si dáš něco jinýho, víš jakej maj v tom baru výběr? Ale musím se aspoň rozloučit s Koudelkovou, vždyť ona je tak pracovitá. A z čeho budu žít? Kdo mě zaměstná? Neblbni, Mirku, nějakej hňup, co hledá padesátiletýho ztroskotalýho chlapa se středoškolským vzděláním se určitě najde. Možná... A ráno budu muset pro ty vločky. Co ale udělám s tou slaninou? Mám toho přece plnou lednici, to je škoda vyhodit. Hm, a docela bych si jí dal. Tak co, chlape, jak to uděláš? Slanina nebo vločky? Šéf mi dluží ještě za tři piva, nejspíš bych si měl užít ještě aspoň den svýho starýho života. A zejtra uvidím, co dál.

Tak už se vzbuď, čaj a slanina čekají...