Rozplýváš se po hlase
od chvíle svítání
kdy noc byla dnem
a v uších ti zněla nestálost.
Smutek rozvířila vášeň.
Chci-li, jsi k mání. Pro mě,
skrývals něžnost.
Jen chvíli, jen na chvíli mě můžeš mít.
Tvé rty jsou báseň
putování za setmění, do slabin…
Z noci se stal den,
bolavou tmou, co pálí
Nemůžem jinak, dozníváme
Tvé oči nelžou, pojaly svět blíž
Jak dlouho tě znám?
čtyřlístek ve vlasech máš,
dny se nepočítaj
dál, budeme dál…
|
|