A ač nechci, ta touha aspoň někdy vidět ji, je depresívně silná...
Honestly
Ještě pořád mlčky obcházím tvůj prostor...
Tvé oči jsou pořád plné zrádných jisker o kterých dobře víš Ovládáš je, mě nabízíš A já reaguju stejně To chvilkové propojení mi přijde Hluboký, silný, vzájemný A intenzivní jako kabaretní nekonečnost... Vedle mě ve snech si připadáš zranitelná nechci na tebe myslet Měj mě taky tak v krvi rozpuštěnou A přestaň se jen dívat Upřímně slib mi že se pokusíš