mlha
Poddal se tajům denního světa - byl svržen na svět s povinností poddajnosti,
ale tu vždy za každou cenu před ostatními skrýval - světa, bez starých
samozřejmostí a součástí.
Oči, jenž doposud užíval především k pozorování životních radostí a automatickému
odsuzování na první pohled průměrnějších jedinců, musel zanechat pouze ve snech
o krásách ženských těl.
Oči - ještě jednou si je protřel pro případ, že by se jeho smysly zmýlily. Šlo
ovšem jen o poslední svitek naděje, který dokázal vyprodukovat před tím, než
odevzdal zbylou funkčnost svého těla slzám - stékaly po tváři, dokonce cítil
jejich nenaléhavou vůni. Přesto musel vstát a smířit se s mlhou před vlastním
obzorem.
aplaus
Přistoupil k oknu a pohlédl ven. Přemýšlel nad ironií celé situace, u okna
totiž nestál snad několik měsíců. Vystrčil hlavu ven a nechal ji bičovat
odporně prudkým přívalem větru. Vyžíval se nad možností cítit jeho prudké
nárazy na okapech vlastní tváře.
Nostalgicky se pousmál, zavřel oči - aby zapomněl - a vnímal pouze kouzla jarní
přírody. Z této pohádky ho vytrhly až zvuky připomínající potlesk, jenž
vycházely z pod okna. Matně zaslechl také zvolání svého jména, z čehož usoudil,
že venku probíhá nějaká oslavná ceremonie. Pousmál se ještě více a vší silou
vychutnával zasloužený výsměch od lidí, kterým vždy stejným způsobem ubližoval
on sám. Domnění, že jde o skutečné znaky chvály stále rostlo, dokud se
neztratilo uprostřed čistého ticha, které zanechalo v jeho hlavě lež.
smog
S mladistvým nábojem se svalil na podlahu a dlouze se protáhl. Otevřeným oknem
vpluly do místnosti úlomky velikého množství smogu z ulice. Odporný zápach mu
připomněl jídlo.
geochelone gigantea
V kuchyni, do které došel bez sebevětších problémů, našel k jídlu pouze polévku
ze včerejšího dne. Byla pórková, vždy však chtěl ochutnat želví - nyní se mu to
podařilo.
amputace
Když dojedl, poplácal se po břiše. Žádné břicho ale necítil, necítil ani zbytek
těla. Původní šok se začal rychle měnit v životní odevzdanost.
,,Pokud jsem neexistoval, kdo byli ti lidé, jejichž potlesk jsem slyšel. A co
jídlo?'' stala se z něho obyčejná lidská hmota s mozkem.
,,Nikdy jsem ve skutečnosti neexistoval, existují pouze lidé, kteří mají pro
koho žít. Dávají světu svůj podíl z daně na život. Dělají něco pro někoho, kdo
určil, že zde budou. K čemu zde ale budu já? Nevím co se to děje, nevím proč
necítím své tělo, nevidím, neslyším...To co jsem slyšel, ten aplaus...Byl
skutečný? Nemohl být, ale já věřil. V té chvíli, bych měl pro co žít...teď ale
nemám. Proto zůstanu ležet tady na zemi a budu doufat, že větší smysl než
život, má smrt. Dám světu víc, když zemřu.'' |
|
1
stínka_ 