U stolu obdélníkového tvaru sedělo celkem pět lidí:
strana A - dospívající chlapec, jenž upřeně pozoroval prázdno před sebou, vysněné prázdno, nikoli členy rodiny.
strana B - muž středního věku - v jeho výrazu byla ukryta
nenávist (seděl přímo proti chlapci), dvě malé holčičky - dvojčata -
připomínající panenky bez živé vody (jedna seděla po pravici a druhá po
levici nepříjemného muže) a tlustý chlapec, přibližně stejně starý jako
chlapec sedící na protější straně stolu.
Před tlustým chlapcem ležel talíř s chlebem. Z jeho očí šel snadno
vyčíst pocit znechucení, dokonce se mohlo zdát, že skutečně trpí
nechutenstvím k jídlu.
,,Sněz to!'' přikázal mu hubený muž.
,,Ne,'' odpověděl ustrašeně.
,,Sněz to!'' pokračoval.
,,Ne! Už nemůžu!'' na tváři se objevila nenápadná slza.
Muž vstal a přistoupil k němu. Sklonil se do úrovně jeho objemné hlavy
a zdlouhavým pohledem si změřil ucho. Poté vztyčil ruku a rychlým
chvatem ucho stiskl. Chlapec vykřikl bolestí.
,,Sněz to!''
,,Ne, už nemůžu...nemůžu!'' z ucha začala vytékat tekutina nepřipomínající krev.
Svíral stále silněji, dokud nepřišlo překvapivé trhnutí. Křik ustal a jeho absenci nahradily výstřiky zeleného hnisu.
Muž svůj obličej opět přiblížil k nyní již neviditelnému uchu a chlapce
pevně uchopil za vlasy. Chystal se jeho tělo odtáhnout do sprchového
koutu v rohu místnosti. Při celém procesu stále sledoval rozšiřující se
ránu.
,,Ty budeš jíst!''
Vtlačil ho pod sprchu a otočil kohoutkem. Proud byl tak silný, že si
zbylí členové rodiny museli zacpat uši, aby neslyšeli hlasité dopady
vody na zem.
,,Když jsem potkal tvou matku, byla tak tlustá, že dodnes nechápu, jak
mohla porodit. Dokázala to, stejně jako jsem ji já dokázal milovat se
vším, se všemi nedostatky. Ty! Ty, ale nedokážeš vůbec nic! Nedokážeš
sníst obyčejný chleba, abys byl alespoň trochu jako ona!''
Čím více tělo vystavoval neustávajícímu náporu vody, tím rychleji se
měnilo v zelený sliz. Postupně odkapávaly jeho nohy, poté i ruce.
Zanedlouho muž svíral pouze částečky pohyblivé želatiny.
Zatáhl kohoutek, otřel si ruce o rozepnutou košili a opět usedl na své
původní místo u stolu. Talíř s jídlem pomalu přesunul před chlapce
oproti němu.
,,Dáš si?'' |
|
1
Dominika 
Diotima 