Moje část cesty bude pro ostatní účastníky zájezdu překvapení. Musela jsem oželet Ženevu, ale na tý mi zas až tak extra nezáleželo. Jen že mi někdo říkal, že je tam hezky. Do Ženevy jsou levný letenky a bejvá tam autosalón, takže není až tak čeho litovat. Obyčejně se snažím, aby se plánovaný destinace líbily všem; aby to nebyla běžná výletnická trapárna, protože ty zná každej z obrázků a z televize a když tam pak přijede, mačká se mezi stovkou cizejch lidí, co vykřikujou "Schau mal, Trudi!" nebo se japonsky chichotaj a mačkaj spouště u svejch Mju. A snad se mi to i daří, zatím si nikdo nestěžoval; akorát Lenka trochu pyskovala, když jsem odmítla lézt do Versailles. Zase se díky mně podívala do Brestu, kam zrovna moc turistů nejezdí a taky je to jediný město na světě, kde jsem nepotkala žádnýho Čecha. Brest je pekelný místo, kde ad jedna furt prší a ad dvě to tam za války Němci prakticky celý vybombardovali a kromě hradu a jedný věže je celý postavený z paneláků a místní radnice vypadá jak někde v Gottwaldově. Brest působí ukrutně socialisticky a to se mi na něm děsně líbí, protože jsem v tomhle smyslu asi maličko magor. Je tam velký oceanárium, který tehdy ještě nebylo celý hotový, a pár stanic busem od města úžasnej park, takový bretaňský Průhonice a možná ještě o něco hezčí. Takže ´jakýpa copa´, jak by řekla moje nebožka babička. Letos jsem udělala výjimku. Už předem jsem si vybrala místo, který nebude zajímat naprosto nikoho. Takhle, oni se budou tvářit, jako že jo, ale já vím předem, že ne. Ani tak nejde o to, že je to v Německu, i když, jak říká Rimmer v Červeným trpaslíkovi: "Jaké to je? Myslíš smrt? Je to jako být na dovolené s partou Němců!" Jde o tu smrt a o to, že to je místo, kde by asi měl člověk bejt spíš sám. Tak je třeba někde posadím v restauraci na nějakej ten bavorskej wurst a na chvíli si odskočím. Chci vidět místo, kde se ve Starnberským jezeře utopil král Ludvík a vzal s sebou i svýho psychiatra. Nebo spíš ho cejtit než vidět, vidím stejně kulový. Chtěla bych vědět, jestli to byla nešťastná náhoda, jestli chtěl Ludvík jenom vzít dráhu a nějak to nedopadlo, nebo sebevražda z hrdosti, aby někdo, kdo je král, nemusel potupně dožít v pakárně. I když tam měl dávno bráchu Otíka. Ludvík je dobrá historická postava. Byl divnej. Kdysi krásnej, pak bezzubej a tlustej, asi teplej a zamilovanej do Wagnera, což taky nutí k rozličnejm úvahám, jako že třeba při tom Ríša ze sebe vytlačil čistý tříčárkovaný cé, když ho Ludvík zezadu... objal, no, nebo něco takovýho. Jsem taky divná. Z celý Paříže, kam se mimochodem neustále řízením osudu dostávám, aniž bych o to nějak zvlášť stála, mne zajímal akorát hotel, kde umřel Oscar Wilde. Docela ráda bych někdy přespala přímo v tom pokoji, ale zájem je velikej, jsou pořadníky. A to už mi přijde blbý a zprofanovaný. Nechtěla bych se utopit, není to nic moc. Topila jsem se, když mi bylo pět. Zas když do tý vody jdete omráčenej, třeba je to jiný. Nejsem typ na sebevraždy a taky nejsem žádnej potentát. Na to rande s Ludvíkem se ale fakt těším. Není to veselý těšení s vrtěním ocasů. Je to úplně odlišná sorta. Jenže, na některý otázky znají odpověď jen mrtví a ti za náma jezdit nebudou. Musíme my za nima a poslouchat hodně dobře. Navíc od vody bude asi foukat.
|