LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #22870
Autor:	Monty
Druh:	<žádný>
Kategorie:	Jiné/Ostatní
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	20.01.2006 08:46
Počet návštěv:	1986
Počet názorů:	28
Hodnocení:	7

Prolog

Opravdu by mne moc zajímalo, jak by Sigi Freud "analajzoval" mé sny. Zumbajšpíl včerejší noc, z 19. na 20. leden:

Výklad snů

První sen

Odehrával se na místě, které ve skutečnosti neexistuje. Začíná na reálném místě v Klokotech u Tábora, ale od určitého bodu se opravdové místo mění na jiné. V mých snech je vlastně vždy stejné; možná je to stav v jiné dimenzi. Šly jsme s jednou osobou ženského pohlaví (buď to byla sestra nebo kamarádka Š.) kolem zvláštních domů, byly to takové goticko-renesančně-secesní stavby, od každého stylu měly něco, ale vypadaly dosti malebně. Krajní dům měl stejnou barvu jako vila v seriálu "Ordinace v růžové zahradě". Růžovou. Tohle jediné místo snu dovedu hravě dešifrovat - před Vánoci jsem přepisovala do knižní podoby prvních 26. dílů. Prošly jsme průjezdem do dvorku a tam stál policajt, něco si zapisoval do notýsku a vysvětloval nám, že se v tom domě stalo něco strašnýho a až půjdeme kolem jezírka (na dvorku bylo jezírko), ať se radši nekoukáme dolů. Ale já se koukla a ležela tam nafouklá mrtvola dítěte s podřezaným krkem. Pak jsme se dozvěděly, že to dítě zabila matka a pak spáchala sebevraždu. Chtěly jsme jít pryč, ale nebylo kudy, dům byl postavený do čtverce a jediná cesta ven byla ta, kterou jsme přišly. Vracet jsme se asi nechtěly kvůli té mrtvolce (?). Procházely jsme tedy domem a najednou se tam objevil duch té vražednice a sebevražednice. Nejdřív jsem se lekla, ale pak mne to nějak přešlo a zeptala jsem se jí, proč to udělala. A ona začala vypravovat historku o tom, že na nějakým podnikovým plese přišla na to, že jí manžel zahýbá a chtěla se mu pomstít. Tak jsem jí na to řekla, že byla úplně tupá, když mohla zabít sebe i vlastní dítě kvůli manželově nevěře. Ona se akorát blbě uculovala. Pak jsem se nejspíš probudila nebo si pokračování nepamatuju.

Druhý sen

Do města měl přijet Gagarin a zavítat do areálu, kde se nacházela i školka našeho syna. Odvedla jsem syna do školky a chtěla jít domů, Gagarin mne nezajímal, ale obejvil se tam můj exmanžel s obrovskou bonboniérou, na které byla ještě nalepená cenovka - 13.000,- Říkala jsem si, že to asi nese Gagarinovi a chce se vytáhnout. Exmanžel vypadal v obličeji jako tlustší dvojče herce Jiřího Schmitzera. Pak tam byl ještě jeden muž, kterýho neumím identifikovat. Stáli jsme ve třech u pultíku na baru (v tom areálu byl i bar) a povídali si. Omylem jsem šlápla na tu drahou bombošku a papírová krabice se roztrhla. Exmanžel řekl, že to nevadí, stejně prý měla být pro mne. Najednou přišly do vedlejší místnosti, která vypadala trochu jako čistší, světlejší a méně zahulený rokáč děti ze školky na kakao a ke každýmu kakau si měly složit jedno puzzle. Syn mne viděl a běžel za mnou, ale jeho učitelka se hrozně zlobila, že to děti nemají povolený, stýkat se s rodičema, dokud jsou ve školce, tak jsem ho musela vzít za ruku a odvést zpátky ke kakau a puzzle. Brečel, bylo mi ho líto, ale odvedla jsem ho tam, protože jsem si myslela, že by ho jinak ze školky vyloučili. Víc si z toho nepamatuju.

Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Monty', 20.01.2006 08:47.

Názory čtenářů

21.01.2006 17:23

josefk

esisi toho nebereš nějak moc .-)

22.01.2006 10:19

Monty

Dnešní sen

Byla jsem v nějakém obchodě, kde měli výprodej, a chtěla jsem si koupit boty, vybrala jsem si takový zvláštní žlutý, vypadaly jako mušketýrský. Byla tam ještě nějaká ženská a probírala se hadrama, ale nevím, kdo to byl, jenom si pamatuju, že říkala, že je to i ve slevě drahý a že si to nekoupí. Chtěla si kupovat takovou úpletovou soupravu, kalhoty a svetr. Na svetru byla cenovka a ona se mne ptala, jestli je ta cena za oba kusy, já našla ještě druhou cenovku na kalhotách a říkala jsem jí, že je to asi každý zvlášť, tož si to nekoupila.
Pak jsem byla u rodičů jedné své kamarádky, kteří hlídali Stáníka. Maminka kamarádky mi říkala, jak je tam teď smutno, když už ho nehlídají, že i její manžel, starej bručoun, byl jako vyměněnej, dokud tam byl. Z legrace jsem jí říkala, že jim ho můžu půjčovat každej druhej tejden, když o to tak moc stojí.
Další scéna se odehrávala ve vlaku. Byla tam taková temná místnost, něco jako promítací kabina, a na stěně byla upoutávka na článek v Reflexu o herci Svatopluku Benešovi. Psali tam, že je ročník 1898 (není), že na tom je zdravotně hrozně špatně, co všechno za poslední roky má za sebou a pak závěrem, že mluví, chodí s rukama za zády a vypráví, co všechno je a není možné vyčíst z hvězd, a že v novém čísle Reflexu s ním bude rozhovor, který s ním udělal Ivan Mládek.
Mně přišlo strašně krutý, že starý lidi takhle trpí a zřejmě na protest jsem se rozhodla z toho vlaku vyskočit. Zabalila jsem se do spacáku a vyskočila do sněhu. Když jsem se zvedla, viděla jsem, jak ten vlak odjíždí a říkala jsem si, že budu muset do města dojít pěšky a že půjdu kolem kolejí, abych neztratila směr.

22.01.2006 10:22