Prolog |
... Existuje několik hlavním škol, které při úvahách o původu pohádek akcentují tu jednu, tu zase jinou příčinu. Především bylo třeba vyřešit problém, proč se v pohádkách tolik motivů opakuje. Tzv. symbolická škola sice uznávala, že pohádky mohou vyjadřovat jakousi hlubokou pravdu o bohu či o světě, to však nevysvětlovalo podobnost konkrétních motivů. Před Jungovou myšlenkou o kolektivním nevědomí se tedy objevila difuzionistická teorie, která vesměs odvozovala původ pohádky jako takové z jednoho místa (starověký Babylon, Indie apod.). Originál se dle tzv. finské školy hledal tam, kde byla pohádka zachována v nejúplnější podobě -- předpokládalo se, že při dalším šíření se původní motiv rozmělnil a řada podrobností byla ztracena/zapomenuta. Ačkoliv je tato teorie jako celek dnes spíše odmítána (například se ukázalo, že při přenášení se původní motiv nejen ochuzuje, ale současně i obohacuje o nové podrobnosti, které v původním originálu nebyly přítomné), minimálně se během jejího ověřování získalo velké množství srovnávacího materiálu. Astronomická škola vykládá pohádkové motivy především jako symbolické vyjádření dějů probíhajících na nebi. Vlk a Červená Karkulka pak mají symbolizovat různé pohyby mezi sluncem, měsícem a hvězdami, zatmění se v pohádkové látce projeví jako sežrání někoho někým... Související teorie pak usuzuje na vazby nejen k nebeským dějům, ale i k dějům v přírodě vůbec (vegetační cykly, odumírání rostlin na podzim apod.).
Psychologický výklad pohádek, článek Pavla Housera, Science World |
|
ČERVENÝ NONSENS |
Syn se pomalu dostává do věku, kdy ho začínají zajímat pohádky. V televizi s oblibou sleduje datla Woodyho a před pár dny ho babička naučila pohádku o Budulínkovi, kterou si rád opakuje a při vyprávění doplňuje děj. Dnes jsem se rozhodla pro změnu repertoáru a zkusila mu před spaním vyprávět o Červené Karkulce. Ačkoli jsem během svého života přečetla mnoho pohádek ze všech koutů světa a pokoušela se v nich najít jak primární mýtus, tak i jakousi logickou interpretaci, byť se mnohdy odkláněla od tezí Marie-Louise von Franz, zjistila jsem, že v případě Červené Karkulky jsem s rozumem v koncích. Resp. nabízí se takové množství interpretací, až je to podezřelé. Bretaňská verze této pohádky končí tím, že vlk Karkulku sežere. Dejme tomu. Lze spekulovat o významové rovině ztráty nevinnosti (panenství - ev. červená jako symbolické vyjádření první periody), mužském (vlk) a ženském (Karkulka) principu, možná i o pohybech Měsíce mezi hvězdami, ačkoli to mi přijde lehce přitažené za vlasy, nicméně: Karkulka je maminkou vyslána, aby donesla babičce pamlsky k narozeninám. Karkulka - nezkušené mládí, postavené před jakousi první zkoušku, babička - stáří, útlum, konec života (přírodní cykly?). Babička bydlí v lese - les jako symbol tajemství, nástrah, neprobádané místo, viz zkouška. Vlk - muž, který číhá v temnotě, aby uchvátil panenství a setřel z Karkulky (prvně menstruující) pel nevinnosti. Sežrání - ztráta panenství, přírodní cyklus. Karkulčina babička bydlí v lese, tzn. Karkulka do toho lesa nutně musí nějak vstoupit. Maminka ji varuje před vlkem, kterého za určitých okolností MUSÍ potkat, i kdyby ten les obcházela sebevíc - dejme tomu, že ji varuje před neuváženým pohlavním stykem a dává jí na výběr z několika cest - oklikou kolem lesa a po cestičce k hájovně, tzn. uvážená volba toho, kdo ji defloruje, anebo šup po hlavě do lesa (rozdat si to s prvním, kdo přijde do rány). Ale potkat ho MUSÍ, nebezpečí se nelze vyhnout. Ve chvíli, kdy ho potká, přichází první sporný bod pohádky. Vlk se ocitá Karkulce tváří v tvář. Je jasné, že ji chce sežrat; o poživatiny v košíčku nestojí, byť je vlk všežravec a za normálních okolností by o ně zřejmě zájem jevil. Tady nám ale symbolizuje mužský princip, nikoli nějakého gourmeta. On to ale neudělá a namísto toho se Karkulky ptá, kam jde, co tam nese, kudy vede cesta tam, kam jde atp. 1) Vlk je v lese doma, cestu k hájovně musí znát líp než Karkulka. 2) Pokud by chtěl sežrat babičku, dávno by to udělal - je nemocná, oslabená, leží doma sama. 3) Připustíme-li, že cestu k hájovně z nějakého důvodu nezná, bylo by logičtější po detekování lokality sežrat Karkulku hned a jít do hájovny na nášup. Vyvstává tedy otázka, proč běží vlk jako pitomec rychle napřed, aby tam sežral babičku, převlékal se do jejích šatů a hrál na Karkulku habaďůru, když to vůbec nemá zapotřebí? Myslivec v první části pohádky vůbec nefiguruje, není tedy ničím ohrožován. Jistě - lze to brát jako mužskou intriku, ale používají muži podobných postupů? Ptá se nějaký chlap ženské kde bydlí, aby jí mohl nadběhnout, vypáčit šperhákem zámek, skočit do její postele a čekat tam na ni? Nemluvě o tom, že v dané situaci z té postele ještě musí vyeliminovat nějakou starou a nemocnou bábu? Pokud by původ této pohádky nebyl evropský, což dle mého názoru jednoznačně je, dala by se celá věc interpretovat takto: Vlk - muž se před stykem s pannou musí zaučit na nějaké zkušené ženské. Tyto tradice jsou u některých "primitivních" národů doloženy (viz např. Pondělíček - Mašlová: Lidská sexualita), nicméně v našich zeměpisných šířkách lze o podobné formě chování spekulovat leda před christianizací území, tzn. více než tisíc let zpátky. Pokud je leitmotiv Červené Karkulky starší, musela být nutně zcela inovována, a to nemluvím o tak banálních záležitostech jako je bábovka a víno - Karkulka mohla klidně babičce nést zrní, sůl a pazourky - ale o celém smyslu pohádky, neboť v předkřesťanských dobách nebylo zvykem, aby stará bába žila někde mimo rod, pokud by to nebyla dejme tomu nějaká vědma/čarodějka ne zcela lidského původu (srov. řecká mytologie). Odsunutí z komunity znamenalo nutně smrt. Instituce myslivce je samozřejmě podstatně novější, nicméně jeho roli mohl sehrát nějaký lovec, který by procházel lesem ve snaze sehnat potravu. Takže - co je cílem vlkova chování? Jaká je v něm logika? Chce sežrat Karkulku - proč až po staré bábě, jejíž stravitelnost a zřejmě i nutriční hodnota nebude ve srovnání s Karkulkou nic moc? Navíc je nemocná a choroby mohou být pohříchu přenosné, zejména tak brutálním způsobem jakým bezesporu je přímá konzumace postiženého jedince. Měl-li vlk sehrát funkci čističe, proč nesežral babku dávno? Nemluvě o tom, že v tuzemské verzi se stejně obě ženské zachrání, tudíž ani o tomto nelze příliš spekulovat. Vlk si užije (sežere) s oběma, se starou i mladou. Je to vlk - zvířecký princip, představující muže v jeho animální, necivilizované podobě. Proto bere to, co se mu namane, byť ve zcela nelogickém pořadí. Myslivec naopak představuje muže kulturního, mytého, oblečeného a pod penzí. Záchrana z jeho rukou tedy může znamenat, že spása ženského pokolení přichází skrze sterilní, ukázněný sex, nikoli skrz zvířecké ukájení choutek (vlk). To je ale motiv ryze křesťanský (katolický). Karkulka s babičkou vyskočí z břicha - očistí se symbolicky od hříchu. Je tedy myslivec ztělesněním Ježíše a vlk ďábla? Bloudění tmavým lesem pohanství, podlehnutí svodům Satana jakožto vládce pozemského světa a následně očistění skrze Syna Božího? Citace z Bible neuvádím, bylo by jich docela dost a už takhle je to dlouhý. Jak jsem psala výše, evropský původ pohádky tomu docela nahrává a je fakt, že s motivem Červené Karkulky jsem se v pohádkách mimoevropských/"nekřesťanských" národů nesetkala. Přiznám se, že si nevzpomenu, jak to interpretovala Marie Louise, možná došla k tomu samému; každopádně co vy na to?
|
|
Epilog |
Faktické poznámky jsou vítány, ty mimo mísu taky. |
|
Názory čtenářů |
04.01.2005 01:52
LIBERO
|
Tak k tomuhle si dám nějakou hodinku rezervu. Zatím obecný postřeh - výborně.* |
04.01.2005 02:13
Lu_Po
|
* |
04.01.2005 04:31
random_night
|
*** |
04.01.2005 05:13
blondýna
|
já bych začala asi podle jména. Karkulka. rozložíme-li si toto jméno, vzniknou nám dvě slova. "kar"( pozn. tak se jmenuje jedna z mých básní!) a kulka. kar je podle křížovkářského slovníku buď pohřební hostina, nebo ledovcový kotel. co je kulka ví asi každý. ať chceme nebo ne, při vyslovení slova kulka ve jméně Karkulka, nám tam automaticky naskočí myslivec. nebudu polemizovat s tím, zda myslivec má kulky, ale jedno je nad slunce jasné, je to lovec, byť používá broky. vlk je taky lovec. Karkulka je Karkulka, ledovcový kotel je ledovcový kotel. ten taky nevynechávám, třeba má babička chaloupku v tom bývalém kotli. a třeba se pletu, protože do zeměpisu moc nedělám, leda do poezie a jedna z mých básní(!) se jmenuje"kar". proč to vlk dělá? to, že dělá jakoby nic? no protože je lovec, jako ten myslivec a baví ho hra. je to chlap. snadno získaná kořist není kořistí. vždyť co nese Karkulka babičce? bábovku a víno. jakou asi má barvu to víno? bílou? to sotva. bude rudé jako krev, aby pasovalo k holčičce. sice s tou bábovkou moc nekoresponduje. nicméně je tam. vlk sežere (v celku!) nejdřív babičku, pak Karkulku (pedofilie a gerontofilie kombinovaná s kanibalismem). Karkulku si nechá na pak, jako zákusek, třešničku na dortu. nyní musí na scénu nastoupit statečný myslivec-chirurg amatér, aby rozpáral vlkovi břicho a z něj vyskočila babička s holčičkou. mezi tím už ten myslivec musí mít připravené kamení, aby naplnil vlkovi břicho, při čemž mu zákonitě musí asistovat jak babička, tak Karkulka. čím to zašijou? to, že by myslivec nosil s sebou do lesa jen tak mýrnix týrnix nítě, pochybuju. takže si asi půjčí nitě od babičky, která je pravděpodobně bude mít v šuplíčku šicího stroje Singer. pak se všichni schovají a čekají až se jde vlk napít ke studni, kam přepadne pod tíhou kamení a bídně zhyne. v této pohádce se objevuje tolik krvelačných motivů, jako téměř v žádné jiné jiné u nás. 2 zombie, 1 prašivý vlk, myslivec rozparovač, červená barva jako symbol krve a zbraň, byť jen jako rekvizita. takže asi můžeme být rádi, že máme normální děti a ty se nezabývají takovými hovadinami, jako my dospělí. ale jak říkám, já bych začala tím jménem:-)
i když prapůvod téhle pohádky by mě taky zajímal. |
04.01.2005 07:19
josefk
|
no, skoro to vypadá, že chlap z toho vychází zase jako zloduch :-)))))))) |
04.01.2005 08:04
Wopi
|
někdy mi budeš muset vypravovat nějakou pohádku |
04.01.2005 08:04
Wopi
|
věcný dotaz: nosil vlk kamaše? |
04.01.2005 09:22
Humble
|
Přijde Karkulka za babičkou a ptá se:
"Babičko, proč máš tak velké uši?"
"Abych tě lépe slyšela."
"Proč máš tak velké oči?"
"Nečum na mě, když sedím na záchodě!"
|
04.01.2005 09:37
Aki
|
Wopi: správná otázka! mám taky jednu - může vlk chytit vlka? :o)
jinak samozřejmě naprosto geniální montyovskej rozbor :o)* |
04.01.2005 10:32
Igor_Indruch
|
Já to dětem vyprávím tak, že se babička vždycky dobře zamykala a proto se na ni vlk nemohl dostat. Až setkání s Karkulkou mu umožnilo babičku obelstít. Běžel k chaloupce a zaťukal na vrátka.
"Kdo je?" zeptala se babička.
"To jsem já, babičko, Karkulka."
"Máš nějaký divný hlas."
"Jsem trošku nachlazená."
"Tak to běž radši domů. Ještě bych od tebe mohla něco chytit."
"Neboj, babičko. Už je to dobrý. Jenom ty hlasivky ještě zlobí."
"Tak jo." Chlamst.
Habaďůra s převlekem nemá jiné vysvětlení než že si chtěl vlk trošku pohrát.
A pak taky, když tu pohádku vyprávím, zaměňuju studnu za rybník, jezírko či vodní tok. Přece nenechám babičce zamořit studnu.
* |
04.01.2005 10:37
vrtusík
|
Igor_Indruch napsal(a):
Habaďůra s převlekem nemá jiné vysvětlení než že si chtěl vlk trošku pohrát.
Naskýtá se otázka, proč si nepohrál i s babičkou.
Vlk klepe.
Babička neslyší.
Vlk vchází dovnitř.
Babička mžourá: "To jsi ty, Karkulko?"
Vlk se naklání nad babičku a tečou mu sliny.
Babička ho hladí po hlavě: "Neplač, Karkulko, ještě na tom nejsem tak špatně, jak vypadám." |
04.01.2005 10:53
Albireo
|
Pohádka z řádu literárně-divnovědeckých. * Blondýna: pedofilie a gerontofilie ano, ale kanibalismus by to byl, kdyby vlk sežral vlka (což prý s oblibou dělají) |
04.01.2005 11:27
Humble
|
Příběh Karkulčin
Žila byla jednou jedna holčička. Jmenovala se Božetěcha, ale protože měla křivě rostlou hlavu ve tvaru jakéhosi archaického čepečku, všichni známí jí říkali Karkulka. Ti ostatní ji říkali buď Božetěcha, nebo archaický klobouček, nebo ty zmije jedovatá. Když byla Karkulka starší, polila si vlasy kečupem, a od té doby ji nikdo známý neřekl jinak, než Červená Karkulka. Ti ostatí jí říkali pěkný prase od kečupu.
Když bylo Červené Karkulce osmnáct, nastal konečně čas, aby navštívila svou starou babičku. Babička bydlela na samotě, kdesi v Oortově mračnu. Tam si na jedné kometě zařídila príma bydlení, a pranic ji nevadilo, že Slunce je až nechutně daleko a ani to, že oběžná dráha komety je silně nestabilní a jeden rok trvá někdy 200 let jindy 2000 let, dle nálady okolokroužících ledových koulí.
Červená Karkulka se na výlet velmi těšila. Už byla skutečně leckde, dokonce i na Petřínské rozhledně(!), ale takhle daleko, u babičky, ještě nikdy. Však se také na cesty horlivě připravovala. Bylo třeba nakoupit několikero dalších kufrů navíc, a stejně bylo nesnadné tam všechny věci srovnat. Nakonec, když se Karkulka rozloučila se svou oblíbenou plovací soupravou zvanou Michelin, a sbírkou abstraktních obrazů Ibrahima Abú Goodmana, kufry se konečně daly zavřít. Už zbývalo jen si zabalit nějaké to jídlo na cestu a lavně vejslužku pro babičku. Vejslužka se sestávala z krabice plné ústřic, dvou kelímků plnotučné hořčice, a tří flašek pravé české ořechovice známou též pod sloganem "pijete ji od vidím do nevidím". Když tedy bylo vše připraveno, Karkulka se mohla konečně vydat na cestu.
Na zahradě stála stará kosmická loď Kursk. Existovaly sice i starší lodě, ale většina jich trávila svůj zasloužený důchod v depozitářích rozličých muzeí. Ne že by si Kursk důchod nezasloužila, to jistě daleko více než ostatní muzejní kousky. A ne že by Karkulčina rodina neměla na loď novou, to jistě měla. Ale stejně tak měla ke Kursku takový sentimentální vztah, a tak místo, aby přestárlá loď skončila ve speciální popelnici (a nestálo by to nic, neb tříděný odpad hradí hlavní město Praha), skončila naopak Karkulka v ní - tedy v té lodi. Některá zlomyslná individua by jistě ráda viděla Karkulku v popelnici, ale těmto naštěstí není umožněno do děje zasáhnout.
A tak Karkulka zamávala z okénka, poslušna rad rodičů ho posléze zavřela, a stiskla červené tlačítko.
"Opravdu chcete zahájit proces autodestrukce?" ozval se příjemný počítačový hlas.
"Ne, nechci. Já chci nastartovat," lekla se Karkulka.
"To příště musíte zmáčknout to ohromné zelené tlačítko s nápisem start, a na tohle se vykašlat. Ostatně bude lépe, když toto tlačítko odpojím od obvodů. Ještě byste mohla někdy v budoucnu přijít k úrazu," odvětil příjemý počítačový hlas a odpojil autodestrukční tlačítko od obvodů.
"Pro jistotu za vás i nastartuji," dodal hlas, "a budu se společně s vámi modlit ke komu chcete, aby byla správně naprogramována letová trajektorie. Ámen."
Na štěstí pro Karkulku, příjemný počítačový hlas i pro celou loď Kursk, letovou trajektorii programoval Pepík od sousedů, který se v tomto odvětví lidského podnikání relativně dobře orientoval. Proto k jedinému průšvihu během několikadenního letu došlo až při přistávání na babiččině kometě, neboť Pepík si popletl kosmodrom s přírodní rezervací vtipně nazvanou Boubínská riviéra. Vtip byl v tom, že ve skutečnosti se jednalo o ohromný ledovec protkaný průrvami, jeskynními systémy a velice ponuře vypadajícím lesem ledovcových topolů. Inu, co příroda nadělila Pepíkovi co se programování letových trajektorií týče, to mu zase ubrala co se práce s mapou týče.
A tak tedy Karkulka přistála místo na kosmodromu, na Boubínské riviéře, na místě, kde se ještě nikdo nikdy nedvážil vstrčit ani špičku boty, natož tam přistávat s kosmickou lodí.
"Tak jsme tady," ozval se příjemný počítačový hlas.
"A kde to jsme? Já myslela, že přistaneme na nějakém pěkném kosmodromu," řekla Karkulka.
"Mezi námi, já taky. Tohle místo vůbec nepůsobí příjemně, a jakkoliv jsou mé obvody emocíprosté, mám pocit, že si asi nadělám do diod," řekl počítačový hlas, už zdaleka ne příjemným tónem.
"Tak já zmáčknu zase startovací tlačítko, a poletíme na kosmodrom," navrhla Karkulka.
"V zásadě není problém. Ale chce to pár kilo obohaceného uranu. Když ho seženeš, přineseš, a vložíš do reaktoru, odletíme, než řekneš krejčí," řekl stísněný počítačový hlas.
"A kde sežeu ten uragán?" zeptala se Karkulka.
"Uragán není problém. Uran je problém. Mé obvody se domnívají, že nejspíše na kosmodromu. Čili jsme se zacyklili. Takže jediné co nám zbývá je, že se sebereš a půjdeš na kosmodrom pěšky. Vzhledem k malému poloměru tohoto tělesa a nízké gravitaci se ti půjde docela dobře a rychle. Odhadem tak dva dny. Ovšem vhledem k malému poloměru tohoto tělesa a praktické neexistenci jakékoliv atmosféry si budeš muset vzít skafandr, takže se ti moc dobře nepůjde. Odhadem tam asi nikdy nedojdeš," odvětil hlas.
"Ale tolik kufrů nepoberu," bála se Karkulka. Bála se tak moc, že si ani nevšimla nepěkné prognózy počítače, co se délky cesty týče.
"Já ti je pohlídám," řekl počítač, "S sebou si vezmi jen trocha toho jídla, trocha toho pití, a spacák a samozřejmě vejslužku pro babičku. Kdybys přišla bez vejslužky, třeba by tě vůbec nepřijala, a zůstala bys navždy venku."
"To ne!" vykřikla Karkulka.
"Co ne. Tobě je hej. Ty se ai při nejlepší vůli nedožiješ víc jak sto dvaceti let. A pravděpodobnější je, že ani ne sto dvaceti dní. Ale já. Moje baterie vystačí tři biliony let. A to je jen výrobcem garantovaná minimální doba. Co já tady budu tak dlouho dělat to nevím. Takže tedy doufám, že k úspěchu tě popožene mimo jiné i vzpomínka na mě."
"Ano, udělám, co bude v mých silách," řekla Karkulka, oblékla si skafandr, vzala si jídlo, pití a spacák a samozřejmě také vejslužku a opustila loď.
Příběh Mirkův
Žil byl jedou jeden tvor. Nebyl to člověk, ale s lidmi se už setkal. Dříve jméno neměl, ale po setkání s lidmi se mu praxe pojmenovávání se zalíbila a začal si říkat Mirek. Mirek se nějak zvlášť nelišil od svých soukmenovců. Dvě nohy, dva pařáty uzpůsobené k trhání, ocas, tykvovitá hlava, a hlavně druhá vysuovací (a zasunovací) čelist, a také neustálé slintání.
Mirek měl lidi rád. Nejraději na nich měl mozek a oči. Občas sice některý člověk zatoužil neposkytout se Mirkovi na stůl, a zuřivě se bránil, nejčastěji s pomocí jakýchsi vrhačů ohně. Už nejedou Mirkovi spálili chlupy. A je jasné, že pokud má někdo po pěti chlupech v každém podpaží, celý život si je pěstuje, a pak přijde někdo a spálí mu je, je to důvod k večeři. Jednou doknce nebohého Mirka pořezali na břiše, a pak se strašně divili, že jeho krev protekla skrz celou jejich kosmickou loď. A přitom Mirek rozhodně nemohl za to, že jeho krev má pro lidi až příliš vysoké pH.
Posledí konflikt s lidmi zažil Mirek nedávno. Nastoupil na nějakou loď, párkrát s chutí povečeřel, a pak přišla nějaká zuřivá ženština a natvrdo ho vyrazila ven. Do vakua. Ještě, že je Mirek takový tvrďák. Vakuum přežil, a po několika letech dopul do Oortova mračna, kde si ho jedna zmrzlá koule přitáhla a on se ocitnul sice na pevné zemi, leč v oblasti, kde se nevyskytoval ani drobek jídla. Samotné jídlo tuto nehostinnou oblast rádobyvtipně nazývalo Boubínská riviéra.
Příběh Karkulčin a Mirkův
Karkulka šla a šla. Už několik dní se proplétala ledovými koryty a zlomenými kmeny ledovcových topolů. Párkrát se sice objevila na místech, na kterých už prokazatelně byla, ale v zásadě se ji dařilo přibližovat ke hranici Boubínské riviéry.
Pak, jednoho krásného dne, kdy se teplota vyšplhala vysoko nad -250 stupňů Celsia, narazila Karkulka na jakési stopy. Sice nevypadaly úplně jako lidské, ale to nevadí. Jistě směřují tím správným směrem a to přímo ven z této nehostinné pustiny.
A o pár dní později došlo k setkání. Karkulka šla a stále svítila baterkou na zem, aby neztratila stopy, když v tom před ní něco zařvalo. Karkulka se lekla, vyjekla a posvítila před sebe. Před ní stálo jakési podivné zvíře, které ještě nikdy v životě neviděla. Vypadalo pěkně hnusně a navíc pěkně hnusně slintalo.
"Kšá, jdi pryč!" křikla Karkulka na zvíře.
"Nikam nejdu. Mám hlad, už jsem zatraceně dlouho nežral," řeklo to zvíře.
"Jakto že mluvíš? Ty budeš určitě vlk, a chceš mi sežrat vejslužku," křičela Karkulka.
"Já nejsem vlk. A na nějakou vejslužku se ti můžu víš co. Já mám chuť na něco úplně jiného."
"Tak to dokaž, že nejsi vlk," roztřeseným hlasem řekla Karkulka.
"Jak dokaž? Ehmm. No, prostě nejsem vlk. Nemám žádné chlupy. A navíc se jmenuju Mirek. Takhle se žádný vlk nejmenuje," řekl Mirek.
"To by mohl říct každý vlk, že je Mirek, a že se tak žádný vlk nejmenuje" namítla Karkulka.
"Ehmm...No...Sakra," Mirek se zhluboka zamyslel.
"Ha, mám to. Mám důkaz, že nejsem vlk!" radostně zvolal Mirek a málem si překousl vnitřní čelist, "Vlci totiž neumí mluvit!"
"Tak jaktože mluvíš?" zeptala se Karkulka.
"No protože nejsem vlk!" zasmál se Mirek.
"Hmmm," zamyslela se Karkulka, "To dává smysl. Asi opravdu nebudeš vlk."
"A to je dobře, že nejsi vlk. Protože, bys mě třeba mohl chtít sežrat," dodala.
"No, co se těhle záležitostí týče..." začal Mirek, ale Karkulka ho přerušila: "Jdu totiž za svou bohatou babičkou."
"Za babičkou? A je větší než ty?" se zájmem se zeptal se Mirek.
"No jéje. To je jedna z nejtlustších osob v širokém dalekém vesmíru. Kdybys byl vlk, tak by ses přežral až bys prasknul," zasmála se Karkulka.
"Vážně? A jak se tam dá dostat?" zeptal se Mirek a v hlavě mu vyklíčil ďábelský plán.
"No stačí se dostat z tohoto nehostinného místa, a pak na hlavní silnici a pořád za nosem," řekla Kakulka.
"Jo díky. Už budu muset jít," řekl Mirek a měl se k odchodu.
"Doufám, že se ještě někdy uvidíme," volala za ním Karkulka.
"Na to můžeš vzít jed," zasmál se Mirek a zamával Karkulce pařatém uzpůsobeným k trhání masa.
A pak už upaloval směrem ven z Boubínské riviéry. Vymyslel geniální plán. Nejdřív se pořádně nacpe babičkou, pak se za ní převlíkne, aby Karkulka nic nepoznala, pěkně ji jakožto její vlastní babička vykrmí a pak si dá nášup.
Karkulka s drobným spožděním pokračovala v jeho stopách směrem ven z Boubínské riviéry.
Příběh babiččin
Babiččin příběh bude takový spíše kratší. Začíná okamžikem, kdy někdo zazvonil na domovní zvonek.
Babička sestoupila k domovním dveřím a zeptala se: "Kdo je?"
"Tady je ... eh ... teď nevím jak se jmenovala, taky jsem se mohl zeptat," ozvalo se za dveřmi.
"Tak pojďte dál," řekla babička a otevřela dveře.
Mirek nečekal a netrvalo dlouho a skončil příběh babiččin.
Příběh poslední, ale za to se šťastným koncem
Za několik dní dorazila k babiččině vile i Karkulka. Mirek mezitím stihnul uklidit jakékoliv známky konzumace nebohé staré ženy. Kromě toho si vzal babiččiny šaty a pořádně je vycpal, takže jeho postava teď vypadala stejně jako babiččina postava předtím. Výsledný dojem kazil jen ocas a neustále slintající obličej.
Karkulka zazvonila a připravila si vejslužku do pohotovostní polohy, aby ji okamžitě mohla předat babičce. Za dveřmi se ozvalo klapání nohou po kovové podlaze a dveře se otevřely a za dveřmi stála babička. Karkulka ji nikdy v životě neviděla, jen párkrát na několika starých holofotkách. Podoba vcelku odpovídala. Jenom pár detailů si žádalo vysvětlení.
"Nazdar babi," pozdravila Karkulka, "Tady máš vejslužku."
"No konečně, už mám hlad," řekla babička.
"Já taky," řekla Karkulka.
Chvíli bylo ticho. Karkulka čekala bouřlivé přivítání a tento chladný přístup ji nemile překvapil. Mirek sice plánoval, že až vytráví, setkání pečlivě naplánuje, ale nějak se mu to nevyvedlo, a proto teď nevěděl co má říct. Karkulka tedy přešla na věc: "Hele babičko, proč máš vlastně ocas? Já jenom, že na holofotkách si ho neměla."
"Eh ocas? To je taková novota. Totiž, nechala jsem si ho udělat," řekla babička a Mirek začal přemýšlet, jestli to zbytečně nenatahuje, jestli nebude lepší Karkulku sežrat rovnou, než čekat až ztloustne.
"A proč?" zeptala se Karkulka.
"No proč proč. Zkrátka. Prostě tak. Jednou, až budeš starší, taky si necháš udělat ocas," vykrucovala se babička.
"To nevím. A proč máš tak šišatou hlavu?" ptala se dál Karkulka.
"Jak šišatou? To je nejlepší tvar hlavy, jaký se kdy ve vesmíru vyvinul. Spousta místa na mozek a na slintací žlázy," odpověděla babička a zaslintala.
"Nechala jsem si ji tam udělat společně s ocasem. Když už jsem tam byla, tak abych pořád necourala tam a zpátky, na sál a domu, tak to spíchli dohromady," dodala babička.
"A tu druhou čelist taky?" zeptala se Karkulka.
"No. Tu taky. Docela praktická věc. Když chceš něco sežrat, tak se nemusíš moc natahovat. Prostě vysuneš čelist a přitáhneš si jídlo až do chřtánu. Je to dost praktický," řekla babička.
"Tak jo. Tak já se půjdu trochu prospat. Už jsem několik dní nespala, sousedovic Pepík totiž blbě naprogramoval naší kosmickou loď Kursk, takže jsem přistála na takovém hrozném místě, prostě hrůza," Karkulka se otřásla.
"Tak tedy jdi nahoru. Tam máš přichystanou postel. Ale před tím se ještě musíš pořádně najíst, ať nejseš vyzáblá jak vymačkaná tuba od pasty," řekla Babička a podala Karkulce talíř ovesné kaše, kterou Mirek nesnášel a proto raději hodlal počkat, než se tato přetransformuje v chutný tuk.
A tak tedy Karkulka žila několik dní u babičky. Byl to poněkud stereotypní život. Ráno vstala, babička jí naservírovala vanu plnou ovesné kaše. Pak si chvíli hrála, zatímco babička koukala v televizi na Dobroty a slintala při pohledu na jejich moderátora. Pak zase jedla kaši a pak si zase hrála a pak zase jedla kaši a pak šla spát. A tak to šlo den za dnem. Karkulku to pomalu přestávalo bavit a už se pomalu rozhodovala, že řekne babičce o pár kilo uranu a půjde ke Kursku a pak hurá domů.
Mirek mezitím s potěšením sledoval, jak Karkulka přibývá na váze, a už se pomalu chystal, jak ji sežere. Ale něco mu do toho vlezlo.
Jednoho dne někdo zazvonil na zvonek. Karkulka, která si právě hrála v předsíni, přistoupila ke dveřím: "Kdo je tam?"
"Tady je Ripley," ozval se někdo za dveřmi.
"Jdi pryč chlape, tady bydlím já s babičkou," řekla Karkulka.
"Nejsem chlap. Jsem ženská. A lovím vetřelce." řekl ten někdo za dveřmi.
"Tak jdi lovit jinam, tady žádný takový větřelec není," řekla Karkulka.
"To by ses divila holčičko. Máš tam uvnitř kus jak buk. Jmenuje se Mirek, a už dlouho se ho snažím vystopovat. A jelikož stopy končí tady, a ven žádné nevedou, tak ho musíš mít uvnitř!" řekla Ripleyová.
"Tady uvnitř je jen babička," odporovala Karkulka.
"Jo, Mirek je prohnanej. Nemá tvoje babička náhodou ocas, šišatou hlavu a vysunovací čelist?" zeptala se Ripleyová.
"Jak to víš?" Karkulka začala být velice nervozní.
"Protože přesně takhle vypadají vetřelci, a navíc pořád slintají. Raději mi hned otevři, než bude pozdě," naléhala Ripleyová.
"Ale, kde je moje babička?" Karkulka teď už brečela.
"Asi bude sežraná, děvče. A raději otevři než budeš taky," řekla Ripleyová.
"Tak jo," souhlasila Karkulka.
"Tak ne," zasyčel Mirek, a chytnul Karkulku pod krkem.
"Áááá!" křičela Karkulka a snažila se vyprostit.
"A sakra," ozvalo se za dveřmi.
"Tak jo, budeme vyjednávat," řekl Mirek, "jestli sem vlezeš, tak tuhle Karkulku sežeru, a jestli ne, tak ji sežeru taky. A pak sežeru i tebe."
"Nejseš dobrej vyjednávač, ty parchante," řekla Ripleyová a vykopla dveře.
"Já nejsem žádnej parchant, já jsem Mirek," řekl Mirek a otevřel tlamu. Společně s gejzírem slin vyrazila i druhá čelist - a přímo Karkulce do krku.
"Áááá!" zařvala Karkulka, "můj titanový náhrdelník!"
"Áááá!" zařval Mirek, "moje žuby!"
"Áááá!" zařvala Ripleyová, "chytej Mirku!"
Kde se vzala, tu se vzala, Mirkovi mířila do obličeje hlaveň granátometu. Právě ve chvíli, kdy Mirek ocasem bodnul Karkulku do zad a druhým klepetem sekl Ripleyovou do hlavy, opustil granát hlaveň již zmíněného zařízení.
"Áááá!" zařvala Karkulka, "můj titanový názadník!"
"Áááá!" zařval Mirek, "můj očaš!"
"Áááá!" zařvala Ripleyová, "moje obočí!"
Jak Mirek zařval, granát mu vlétl do tlamy a vklouzl do krku.
"Kua! To nedopadne dobře!" zařval Mirek.
"Pojď!" křikla Ripleyová, stáhla Karkulku k sobě, a právě ve chvíli, kdy Mirek vydatně kropil své okolí kyselinou, která mu ještě nedávno kolovala v žilách, skočila s ní pod stůl.
A bylo po všem. Po celé místnosti doutnaly rozežrané fleky a uprostřed doutnaly zbytky Mirkova těla. Hlava se z posledních sil otočila k Ripleyové a Karkulce. Zachroptěla a řekla: "To byla chyba, to co jste provedly."
"Chyba?" zasmála se Ripleyová, "A to jako proč?"
"Vyhubila jsi celý živočišný druh. Již nemám své místo v červené knize ohrožených druhů, brzy se přesunu do knihy černé. A to ti neprojde. Můj kamarád Petr Kužvart tě zažaluje."
"Jo," zasmála se Ripleyová, "ten je další na řadě. Už jsem si příliš zvykla zabíjet. Bez toho to nevydržím. Tak díky za tip!"
Hlava už jen zlostně zasyčela a definitivně umřela. Ripleyová se potom otočila ke Karkulce: "Tak asi půjdu. Ráda jsem ti pomohla. Vetřelci už nejsou, tak půjdu zabíjet někoho jiného. Radši se mi nepleť do cesty."
Pak Ripleyová odešla.
A Karkulka vzala bedýnku s uranem a donesla ji ke Kursku.
A za pár dní už doma vyprávěla své největší životní dobrodružství, zatímco vedle se ve speciálním roztoku líhla nová babička rekonstruovaná z nestrávené DNA. Všichni se těšili, až se vylíhne. Však ji dlouho neviděli a Karkulka ji například neviděla nikdy. Jen jí bylo divné, když se šla na babičku podívat, že ji roste ocas a hlava podivně šišatí.
Těšil se i Mirek, už brzy dojde ke vzkříšení... |
04.01.2005 11:29
Aki
|
Igor: pohrát? a nebyl to náhodou vlk fetišista? :o) |
04.01.2005 11:36
Wopi
|
Transvestita. |
04.01.2005 11:43
Yfča
|
:o)* |
04.01.2005 12:48
Jeff Logos
|
Vzhledem k vlkovým převlekům se kloním k názoru Wopiho, že pohádka se vyrovnává s takovými jevy jako je transvestismus a transexualita. Rekvizity jako bábovka (pravděpodobně s dírkou uprostřed) a lahev vína zřejmě reprezentují vaginu a penis. Pohádka mohla být vymyšlena v družině Šářčině některou ze spolubojovnic s amputovaným pravým prsníkem. |
04.01.2005 13:01
Jeff Logos
|
Rozpárání a zašití břicha může symbolizovat porod císařským řezem |
04.01.2005 13:09
Jeff Logos
|
Pokud bychom vycházeli z astronomického vysvětlování původupohádek, jak je uvedeno v prologu, pak by mohlo sežrání někoho někým potvrzovat teorii černých děr. Vlk coby symbol černé díry pohlcuje hvězdy různého stáří scvrklá babička - coby bílý trpaslík, mladá Karkulka v červeném coby rudý trpaslík...
Zajímavé jsou i překlady názvu pohádky v evropských jazycích:
Krásnaja šápočka (rudá čepička) - v ruštině
Chapeau Rouge (červený klobouček či čapka) ve francouzštině
Ví někdo, jak je to německy a anglicky? |
04.01.2005 13:21
Igor_Indruch
|
Anglicky: Little Red Riding Hood |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|