zapomněla jsem tvoje rty v mých zubech

skousla jsem a nepustila jako draví ptáci když rozklovají stromy a odletí navždy poznamenaní chutí dřeva

samet tvých rtů se odráží v zrcadlech dotyků pokřivených teplou parou nad hvozdy lesů

jejich samet objímá mě

utratit se v sametu

tvoje horkost se rozplynula v polích

nejde najít začátek, celý mě bloumáš mezi obilím

voníš jako listí rozžmoulané v dlaních

voníš jako bys odešel

tvé sametové obláčky zůstaly mi v ústech

a ty nemůžeš dojetím líbat jinou

své rty nechal jsi mi v nůši s bylinkami

a jejich hebkost svázala mi ruce ke kmeni