Ležel ve spací síti v malé neútulné kajutě a upřeně pozoroval světle modrý strop. Síť se zlehounka pohupovala, každé nemluvně by bylo naprosto spokojené, užívalo by si to kolébání, baculaté tvářičky zalité nadšením. Sám v prvních dnech byl s tou sítí maximálně spokojený. Chválil architekty, jak skvěle vyřešili ten zásadní problém nedostatku místa a nutnosti pohodlného odpočinku. Síť se mu zdála perfektní. Ale po několika měsících zatoužil po něčem poněkud stabilnějším, pevnějším, po bělostném povlečení a nadýchaných peřinách. Pokaždé, když se jen nepatrně zavrtěl v marné snaze pohodlněji se uvelebit, síť získala další impuls, a tak houpání nepřestávalo.

V poledne zdlábli těstoviny „con pepperoncino“, připravené Valerií. Pravda, předcházela tomu půlhodinová přednáška o nesmyslnosti zažitých stereotypů, falešnosti rozdělení prací na „mužské“ a „ženské“, zkrátka Valerie všechny opět jednou ubezpečila, že fakt jejího vaření nesmí být ani v nejmenším spojován s jejím pohlavím. Všichni to samozřejmě moc dobře věděli, protože takových neplánovaných školení už absolvovali, ovšem i nyní nezbylo než jen tiše přikyvovat, tvářit se patřičně zkormouceně, jako by za všechny ty historické prohřešky mužského plemene vůči ženské vyšší kastě mohli právě jen oni. Ano, Valerie, samozřejmě, máš ve všem úplnou pravdu! Kdy že to bude hotové?

Ochránkyně ženských práv pak v miniaturní kuchyňce ve snaze předvést, jak se jí tato povinnost hnusí, schválně třískala nádobím. Vzhledem k jeho umělohmotné matérii znamenalo její divadlo úctyhodný problém, ovšem jak zkušenost ukazuje, energie vynaložená zaslepenci na nicotné a nepodstatné je často až neuvěřitelná.

Oběd byl tedy výtečný, místo tradičních řas něco ze zásob matičky Země. Pak nastala doba odpočinku, tudíž by všude měl být naprostý klid, ovšem ten nikdy není. Ventilátory tiše vrní, tenkými stěnami je slyšet cvakání přepínačů, nemluvě o bzukotu servomotorků tisíců různých mechanismů, které se na rozdíl od posádky z žádného oddechu těšit nemohou. Loď nikdy není úplně tichá – tedy pokud není úplně mrtvá.

Nejhorší byl z dálky znějící ženský zpěv. Ovšem, jako obvykle – Sally dostala za úkol uspat Knuta. Norské ukolébavky všem již silně lezly na nervy. Sice té podivné řeči nikdo nerozuměl, ale o to to bylo horší. Ještě ke všemu si Knut stěžoval, že Sally prý nemá ten správný přízvuk.

To byla ovšem vyslovená neúcta – Martin udělal vše pro to, aby Sally zvládala rodné řeči všech včetně patřičného akcentu či typicky národních přísloví. To šlo i na nervy – kupříkladu, budit se za pípání budíku je nepříjemné, ale budit se za prozpěvování „ranní ptáče dál doskáče!“ si koleduje o zabití. Bohužel, inzultovat Sally už z principu nebylo možné. Sally tohoto prostého faktu často zneužívala – alespoň se to zdálo. Uměla být nepříjemně ironická až sarkastická a některé její poznámky by slušně vychovaný člověk mohl považovat za přinejmenším nevhodné. Nebylo divu, část datových souborů pocházela ještě z Clarka a tudíž od velkého vtipálka Lukáše.

„Martine?“ ozvala se Sally. „Proč nespíš?“

„Tak,“ odpověděl bez odpovědi a pokusil se otočit na druhý bok, což na síti vyvolalo vlnobití jak v severním Atlantiku za hodně podmračených dní. Po zevrubném prohlédnutí pravé půlky kajuty si chtěl nyní zpestřit siestu zíráním na půlku levou.

Za všechno může kráva Klára. To bylo jasné. To bylo zřejmé, jako antisemitivo přesvědčení, že Žid je příčinou všech běd. Kráva Klára mohla za to, že téměř rok ztrácel čas ve Hře. Kráva Klára mohla za to, že si připadal jak vymačkaný citrón, nejprve použitý, potom odhozený. A ostatně kráva Klára přece mohla i za to, že nyní podnikl tuhletu obrovskou šílenost s cestou ke vzdáleným planetám. Jasně, že to podnikl kvůli ní. Jak se ukázalo, asi úplně zbytečně.

Co dělat na lodi řítící se vesmírem? Jak zaměstnat línou posádku? Staletou praxí prověřené natírání paluby se na dnešních kosmických korábech z jistých důvodů nepraktikuje. Pozorovat pozvolna ale přece narůstající modrozelený míč Uranu nedávalo smysl. A tak Valerie zvolila měření paralax. Pravda, zpočátku to nikomu až zas tak nevadilo, ostatně, stejně většinu práce zastanou automaty a kromě toho, co chcete na lodi dělat? Měřit paralaxy a válet se v pelechu, nebo se jenom válet?. Valerie ale bezpodmínečně trvala na lidské kontrole, což způsobilo, že každému to po změření pár tisíc paralax začínalo jít na nervy.

„Uvědomte si, že jsme první loď, která se dostala takto daleko od Slunce!“ snažila se zapůsobit na jejich svědomí. „Ta měření mají neocenitelnou hodnotu!“

„Proč?“ provokoval Knut.

„Víte, jak tím zpřesníme vzdálenosti blízkých hvězd?“