| Dílo #43238 |
|---|
| Autor: | PavT |
| Datum publikace: | 02.10.2007 08:17 |
| Počet návštěv: | 667 |
| Počet názorů: | 7 |
| Hodnocení: | 4 2 |
| Patří do sbírky: | Touha |
| Prolog |
|---|
| Druhé pokračování, číst to bez znalosti první části nemá moc cenu, ale samozřejmě nechci nikoho do ničeho nutit:-)) |
|
| Poustevník na Callisto 2/3 |
„Proboha, Jacku!“ S každým dalším zvoláním Robertova beznaděj narůstala.
„Už vás slyším. Co se děje?“
„Infekce! Šílená infekce!“
„Cože?“ Brendan to nechápal. Kdyby mu tvrdili, že kolem sondy tančila Marylin Monroe, byla by taková informace jen o špetku méně uvěřitelnější. Nejprve chtěl jen tak zažertovat, něco ve stylu: „Nastříkáš si do pusy Stopangin a bude to“, ale bolestné zaúpění ho přesvědčilo.
„Co se tam stalo?“ chtěl vědět.
„Já nevím,“ zněla udýchaná odpověď. „Natahali jsme dovnitř části té zkurvené sondy, no a za pár hodin na cestě zpět si začal Thomas stěžovat na bolesti. Naskákala mu vyrážka, pak boláky… Hrůza. S Colmanem a se mnou se stalo později to samý. Těžce se mi dýchá. Potřebujem pomoc, Jacku.“
„A jak mám pomoct?“ rozhodil Brendan bezmocně ruce. „Máte tam stejné léky a zásoby, jako já tady. Musíte počkat a doufat, že to přejde.“
„Na co chceš čekat?“ zařval na něj Robert. „Biscop je v agónii, Colman k ní nemá daleko a já se jen tak tak držím!“
„A s čím vám mám pomoct?“ vykřikl Brendan naštvaně. „Myslíš, že tady mám nemocnici na kraji města?“ Bylo to přeci nad slunce jasnější. O to víc ho bolelo, že Robert z nějakého důvodu situaci nechápe. Nebo nechce chápat. Nemohl pomoct. Nebylo jak.
„Musíš něco udělat. Jacku, musíš něco udělat!“ mlel Robert apaticky stále dokola. Upínal se k té myšlence vší silou, s jakou malé děti důvěřují mamince ve chvílích bolesti či trápení. Už nebyl chladně uvažujícím astronautem. Byl jen zkroušeným uzlíčkem nervů, postavený před výzvu, na kterou nebyl připraven a nepočítal s ní.
„Nezlob se, Roberte, nic udělat nemůžu,“ řekl Brendan tiše. Náznak bolesti se z jeho hlasu postupně vytratil a on byl opět tím tvrdým Brendanem, neúprosným profesionálem, pro něhož úspěch mise znamená vše. „Nemůžu pomoct,“ zopakoval.
„Něco musíš udělat!“ blábolil Robert jako kolovrátek. Vozidlo zastavilo a zakrátko se z něj vysoukala postava v neforemném skafandru. Velmi nejistě se klativými poskoky vydala směrem k základně. „Něco musíš udělat,“ opakoval Robert neustále a zajíkl se. Osminová tíže mu evidentně dělala problémy. „Navaříš nám čaj, uložíš nás do spacích sítí, necháš nás vypotit…“ Jeho vize Brendana jako starostlivé matinky byla evidentně tím hlavním, co jej donutilo vydržet, nepodlehnout lákavému bezvědomí a dál bojovat beznadějný souboj. Přistoupil k uzávěru přechodové komory a pokusil se s ním otočit.
„Jacku, odblokuj prosím ten pitomej zámek,“ zasípal po chvíli marného snažení.
„Promiň Roberte. Nemůžu. Nemůžu vás sem pustit. Musíte vydržet!“ řekl Brendan pevně. V očích měl slzy, ale byl si zcela jist, že jedná správně, že tak to má být. V dobývání kosmu bohužel není místo na city. Ano, samozřejmě, hrozně moc chtěl pomoci, kdyby bylo možné to vyřešit vlastní obětí, neváhal by. Zde ale žádná taková šance neexistovala. Není možné dovolit zamořit celou základnu.
„Jacku, ty prokletej parchante, odemkni ten zámek!“ ozvalo se řvaní, v němž jen marně poznával Robertův hlas. Následovalo rozbouřené moře nadávek, ale to už Brendan neposlouchal. Vypnul přijímač a rozbrečel se jako malý kluk. Hlavu zabořil do dlaní, nicméně ještě koutkem oka zahlédl, jak se Robert vrací zpět do vozidla. Věřil, ano, moc věřil, že až se trošku uklidní, pochopí, že toto byla jediná možná volba. Snad se i vyléčí, za pár dní budou všichni pokračovat ve zkoumání Callisto a na toto budou vzpomínat jen jako na trapnou epizodu. Netušil, že Robert už vyčerpal veškerou zásobu svých sil a nadějí. Nyní zklamalo i to poslední světélko v dálce. Robert netoužil po utrpení v agónii. Sebelítosti už bylo přespříliš. Možná se v něm v ten poslední okamžik opět projevil ten chladný výcvik dobyvatele hvězd. Dobyvatele hvězd, který se neutápí sebelítostí a místo čekání na nevyhnutelné rázným trhnutím uvolní uzavírací ventil.
Když se Brendan za pár hodin pokusil spojit s vozidlem i s Robertem, ticho mu bylo jedinou odpovědí.
Hlavní parabola pro spojení se zemí byla na vozidle umístěna z jediného důvodu a tím byla váha. Na všech výpravách se váhou muselo šetřit. Na své cestě k mrtvé sondě ji ale vozítko potřebovalo víc než Brendan. Nyní byl modul se spojovým zařízením pro Brendana nedostupný. Ano, měli samozřejmě v plánu jej v budoucnu spojit se základnou. To se ale nestalo. Brendan osaměl.
Měl by vyjít ven a propojit komunikační modul základny s parabolou? Dlouho to zvažoval. Musel by ale vstoupit dovnitř vozidla, uviděl by své nebohé druhy, ale hlavně – na skafandru by mu určitě ulpěly ty prokleté bakterie či viry, které způsobily tuhle spoušť. Ne, neměl šanci. Musel čekat.
Brendan se nikdy nedozvěděl, že v poslední zprávě, odeslané na zemi umírajícím Colmanem, nebyl zmíněn malý detail o jeho přežití. Netušil, že na Zemi zpráva vyvolala málem paniku a velkou debatu o nutností zpřísnění sterilizace budoucích sond. A přísný zákaz přibližovat se k ztroskotané expedici na Callisto. Ostatně, nebyl k tomu důvod. Všichni jsou přeci mrtví.
A tak Brendan dlouho a marně očekával záchranou výpravu, která nepřicházela. Postupně se smířil s tím, že Callisto je jeho osudem. Osamělý a opuštěný se odevzdal do božích rukou. |
|
| Epilog |
| To ještě není konec, dlužím vám přeci pointu a i nějaký ten "vyšší přesah":-) |
|
Počet úprav: 7, naposledy upravil(a) 'PavT', 02.10.2007 08:22.
| Názory čtenářů |
02.10.2007 11:03
 lobos
|
...dlužím vám přeci pointu a i nějaký ten "vyšší přesah":-) ...tak ale rychle! |
02.10.2007 11:11
Dominika
|
faaajn, na chvilku si odskočit do kina... |
02.10.2007 11:58
PavT
|
ten "vyšší přesah" je samozřejmě v uvozovkách, nejsem Kundera:-) |
02.10.2007 16:45
_-.-_
|
Přijde mi legrační, že Brendan říká Colemanovi o nemocnici na kraji města. |
03.10.2007 01:18
 Pomerančová
|
ozvalo se řvaní, v němž jen marně poznával Robertův hlas...
tohle mi při čtení torchu zadrhlo, to slovo marně mi tam nesedí
zajímavý nápad.. jsem zvědavá na dokončení
_-.-_ napsal(a): Přijde mi legrační, že Brendan říká Colemanovi o nemocnici na kraji města.
i když pravda, měl na výběr spostu jiných.. chicago hope, pohotovost , doktora house ... :-) |
05.10.2007 22:29
PaJaS
|
.
|
06.10.2007 00:02
 Humble
|
jdu na pokračování :o) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|