Sami ve smutném saténu tiskneme se v noci ke zdi a obklopeni chladem chřadnem
hluboduchá němost nám dala do úst žiletky a ta šarlatová stuha kolem krku patří strachu oprátka romance elegance moru
po vzoru záhad máme mlhu v myslích a spoutány v kozelci jsou naše plameny kameny drtí hruď oázy vyschly a paláce se mění v písek zatímco poštovní holubi polštářovatí
PROBUĎ SE!!! ta tma je skutečnost...
Epilog
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Temnorez', 22.01.2009 00:07.
No, až na dva poslední verše, které asi mají být pointou, mě to potěšilo. Ty poslední dva... no, kéž by tam nebyly... budu dělat, že jsem je nečetl :-) Bez nich máš ode mě osm z deseti za umělecký dojem i technické provedení. Aliterace je moje osobní úchylka, a ty ji umíš bravurně. Ty občasné rýmy napínají text jako sen trenýrky. Je to umně vygradované, přitom prožité.
Nebýt tedy toho závěru (a obrozensky znějícího slova "hluboduchá" - to je jak z Polákovy "Vznešenosti přírody" :-) se mi tenhle text jeví jako zdařilý...
(To je zvláštní, když reaguju na text, kterej se mi líbí, automaticky přepínám do spisovný češtiny... :-)
Nebudulínek: dík moc za rozsáhlou kritku.
Aliterace a celkově eufonie jsou pro mne velice atraktivní a myslím že ve skloubení s volným veršem dokážou vytvořit velice pěknou syntézu, lidé to ale né vždy postřehnou (respektive né vždy se to povede :-D
jinak co se týče toho konce tak s těmi mám vždy trochu problém :-)