to léto
kdy s padlou nocí
svlékneme svá proudem řeky omytá těla
jeden na druhém
načrtneme popelem
symboly přijímání
to léto
v tu noc
rozechvělou nedočkavostí
škrtneme sirkou
a plamenům podrobíme
každé sousto našeho nitra
jež plane po vzplanutí
pak do potuchtivé hry
iluminace lascivnosti
rozhalíme svojí srst
a vrhneme se vstříc
hlubinám neobjevených vnitřností
korálových ostrovů
v kruhu z kamenů
to léto ladně a lehce
teplem zlíbá naše šíje
a byť z roucha rozkoše
odkryje jen pouhý lém
tak v dávivém pohybu smilné radosti
rozkvétá orchidej
chlípného semene
ráno toho léta
i v tom chladu
závanu stovek mil dálek
dýchá mi na kůži žár
a každou vzpomínku
mám zalitou v rámech mých šrámů
v galerii mého těla |
|
1
Lu_Po 
daissy 