Žíznivý a vyčerpaný
bloudím v lánech pustých cest
ničeho víc než popel žhavý
na semen pár prach se snes
Bude-li pak čísi číše
pozvednutá mým rtům vstříc
rád připil bych na cestu dlouhou
a touhou zavyl na měsíc
Oddávaje svým snům duši
tělo zchřadlé zhltne dým
ani smrt již nevezme mi
to co láskou násobím
Zem v zeleň nyní procitá
a motýl křídly do ticha
křičí barvy štetcem z nachu
maže všechny stopy prachu
letí duhou beze strachu
a usmívá se
usmívá
vždyť do klína padají
okvětní lístky růže rudé
a on tiše potají
tvé srdce do svých křídel vsune
chlad už není
víc už není...
a v touze zavyl na měsíctohle oceňuju!