Byl podzim příjemný chladivý večer a on v dlouhém kabátu s písničkou od Beatles ... na rtech... žil jeho úsměv jenž oslovoval každého komu za pohled stál
věděl že má spoustu času a tolik krásy k prožití věděl že po dnešku příjde zítřek a zítra bude s láskou vzpomínat na dnešní den neb... vše na co sáhl se mu vrylo do srdce neb... dostal závrať když bilancoval na vysoké zídce neb... za večera do tmy vrzala houpačka neb... porozuměl a neposmutněl neb... odplul někam dál
a nahlas i potají se lidem smál za to že se na něj divně dívají jako by byl rak jakoby všechno dělal naopak
A on jim na oplátku nakukoval do oken a zkoumal a sledoval někdy se zatajeným dechem někdy se bál a jindy mu na rtech úsměv hrál
a asi našle něco moc vzácného protože tak bohatý jako on nebyl nikdo na světe