Dílo #60306
Autor:Liandr
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie/Vázané verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:15.11.2009 21:27
Počet návštěv:685
Počet názorů:3
Hodnocení:1 1

Prolog
 
Jakoby
Jakoby těla nevidět,
jakoby žít,
jakoby závidět.
I moje lebka je útulkem atomu.
Já nejsem nic a to dochází jak komu...

Jako by nesmysl žil z mých úst,
jako by slova byla půst
a vyprahlost člověka nejvyšší,
když není s to rozpoznat tajemná zátiší
v tom otrockém systému rozumu,
za hranicí prázdného konzumu,

tu skutečnost, která je prvotní,
záhadné vědomí přírody
a nás v ní.
Epilog
 

Názory čtenářů
16.11.2009 05:42
muclicka
tož Liandříku děkuju za avízko a přeju pěkný den)
16.11.2009 18:58
baucis
...skutečnost, která je prvotní,
záhadné vědomí přírody
a nás v ní.
17.11.2009 08:43
zigíš
klasický liandr co baví a rozesmívá:D

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)