je to používání slov o kterých si myslíš, že by v poezii měly zaznít aniž bys přemýšlel na tím, jestli se tam opravdu hodí, o smyslu toho všeho, nějakém sdělení... ani nemluvě... tohle není tvorba
nemohl jsem se nějak chytit? jediné co mě oslovilo. Dech, věčný puditel života, který i již mrtvého dotáhne alespoň k jeho hrobu. i když souhlasí slovo puditel hrozné co třeba půhončí? co znamená žalobce a zároveň někdo kdo nás nutí.
Myslím, že nejvíc vadí přehnané nahloučení velkých slov, které pak vede k teatrálnosti, patosu....navíc text působí jako výčet, tak by se dalo pokračovat nekonečně dlouho.