Bolesti očí pronikají v křeče

až hluboko v mozku.

loupu mandarinku

naproti hačá soucit i slzy

psycholožka. 

v ruce žmoulám kapesník

partnerka mě opustila,

vidím v dětském pokoji vysoké studené mříže

moje nemocniční postýlka.

„Já vás nemohu nyní zavřít“.

Psycholožka zní dutě. 

Do půlky stěny matná zelená

chci teplo maminky

sterilita nemocnice, vybledlá zelená

jen v dáli zvoní šálina - šílené

„Vytváříte přenos ztráty lásky vaší matky.

Pokouší se proniknout Psycholožka. 

Nudle z nosu končí v kapesníku

pokolikáté já tě miloval

a tys mě opustila maminko?

Chirurgové už brousí nože

loupu bezděky mandarinku.

„Ztráta lásky neznamená zavřít a nůž“

ta holka psychická bojuje – práce….. 

Kapesník nestačí pobrat příval solí

dělím mandarinku na měsíčky

já v poslední době vždycky s matkou obnažuji mandarinku.

Má Alzheimerovu chorobu

už nic neví o nemocnicích

o blízkosti těla, ostré oceli.

nezná opakovanou zradu dětské duše

o chladu prázdné místnosti.

Už neví že jsem, že jsem byl….. 

„před tím než si vezmete umýt“

Psycholožka vyloudí úsměv. 

Další den jdu mlčícím lesem

vytáhnu kapesník

mokrý kapesník

nasátý veškerou bolestí 

Voní mandarinkami…….