Když mi bylo deset let, mívala jsem problémy s bolestmi břicha. Často mě "přepadávaly" silné křeče. Rodče mě vozili po doktorech a až asi dvanácté vyšetření ukázalo, že mám alergii na mléko (nedostatek jakýchsi enzymů, rozkládajících cosi v mléce - chemie nikdy nebyla má silná stránka). Dva roky jsem proto neochutnala sýr, jogurt nebo čokoládu. Z mléčných výrobků jsem směla jen kefír a hermelín.
Nezabralo to, potíže neustoupily a jen jsem měla problémy z nedostatku vápníku. Po dvou letech jsem to vzdala, snědla na posezení snad litr krupicové kaše... A vůbec nic se nestalo. Potíže brzy přešly samy,a  od té doby jsem alergická pouze na práci, ranní vstávání a Stevena Segala.
I když nevěřím na žádná znamení, nemohla být náhoda, když mi před pár lety sdělil veterinář, že má perská kočka je patrně alergická na mléko a že ji z něj může bolet bříško...

Ač můj děda tvrdí, že alergie jsou vynález moderní doby a že za jeho mladých let nic takového nebylo, je v mém okolí dost lidí, kteří jimi mají opravdu ztížený život. A to nejen ti, kteří jsou alergičtí na mne.
Má nejlepší kamarádka mívala v raném dětství silné dýchací potíže - dusívala se a kašlala. Lékaři jejím rodičům sdělili, že je alergická na smog a zplodiny. A že by se tedy měli (v rámci zachování jejího zdraví) přestěhovat někam na venkov. Celá rodina tedy udělala radikální životní změnu. Rodiče prodali byt v Dejvicích a koupili místo něj malebnou roubenku v severních Čechách. Sotva si oba našli na novou práci a usadili se, zjistili, že problémy jejich dcerunky se nezmenšily, spíše naopak. Jiný lékař jim brzy sdělil, že ten pražský se patrně mýlil. A že podle jeho názoru je Verunka alergická na trávy a pyly, díky čemuž ve vesnici, obklopené loukami a lesy, tolik trpí.
Ironické zhodnocení českého zdravotnictví nechám na jiný fejeton a už jen dodám, že Verča na vesnici žila ještě patnáct let s celou rodinou a několika kočkami (na něž je pochopitelně alergická také), než se kvůli vysoké škole vrátila do stověžaté matičky Prahy. Teď je z ní krásná mladá dáma, alergická pouze na oplzlé opilce.

Zmínila jsem už alergii na pyly, trávy, smog a i poněkud neobvyklejší na mléko. Ale existují i mnohem kurióznější alergeny.
Četla jsem o dívce, která nesnesla vodu. Jistě, totéž o sobě tvrdí hodně lidí - většinou ti, co se neradi myjí... Anebo alkoholici. Ovšem u oné slečný se jednalo o seriózní problém.
Pokud si to správně pamatuji, pít mohla jen speciální džusy. Nechtěla bych být v její kůži... Zvlášť třeba nahá v bouřce venku bez deštníku.
Mám kamaráda, který vždy, když pil bezové víno, hned zvracel. Neudržel v sobě nikdy ani kapku. Marně se to snažil překonat a až po čase se na alergologii dozvěděl, že by se v zájmu svého zdraví měl vyhýbat bezu.

Svým způsobem musím dát za pravdu dědovi a jeho názoru, že alergie jsou "vynález moderní doby". On vyrůstal na vesnici, kde za jeho mládí čeledíni ještě spávali u koní (když měli štěstí - někteří žili v něčem, co vypadalo jako psí bouda... Nezateplená psí bouda) a slovo "alergie"  by lidé z oné vesnice pravděpodobně měli za sprostou urážku.
Když tehdy někdo na jaře kýchával a smrkával, bralo se to jako přecitlivělost. A že by se s něčím takovým dalo jít k lékaři je snad ani nenapadlo.

O většině moderních chorob (např. HIV) tvrdím, že se jimi příroda brání proti přelidnění. To u alergií neplatí, protože jen u málokoho jsou smrtelné. Ale jelikož jsou "na trhu" teprve krátce, kdo ví? Třeba jsou jen jakási testovací verze a Země teprve sbírá síly k pořádnému útoku. Přeji vám tedy mnoho sil do tohoto boje a co nejméně lidí, pro které budete alergenem...