...moře má a ne že ne svůj dárek pro pěší tichem svým zázračně klame nás Obzorem jak voči kočky zúženým A hned pak v hněvu pískobřehy bije z dálky rackové sněžný mávaj pocestným vlny jak s pusama dokořán rváči se ke mně valí A já se nebojím
Vlna to líbí se mi nezůstává stát jak trdlo kupředu lije se kovem zní a přece padaj pouta napít nedá sobec ale bídu únavy mi smyje Když třeba pěšky k moři dorazím Tak ptám se vážně (skoro) moře :
Strhat lana stožárů Zhrotit lodí zpupnejch vlajek Nebezpečnejch požárů Z prstů vycucanejch bajek přelejt se přes hlavy lstivých pitomců a Závistivých do osmičky nekonečna jak drát zkroutit výspu vražd a lupů mstivých naučíš nás, moře .........(?)