Zářivě bílý pták přišpendlený k ocelovému nebi. Zpívá o svém neštěstí. Třepetá se moc vysoko, hajzl. Ví, že bych ho s chutí roztrhala na cáry krvavého masa. A pak bych se ústy od jeho krve dlouho a nenasytně smála. Potom bych vylila všechnu svou bolest, jako vodu od špinavého nádobí, společně se vším, co je ve mně. Bez ruk, co pronásledují mé sny. Bez výfukových plynů pokrytectví. Bez obalů. Bez chápavých úsměvů. Bez pohnutí a pohnutek. Bezmocná.
Víte, že mrtvolám rostou vlasy a nehty ještě dva dny po smrti?