Myšleno částečně jako text, ovšem zatím (a bůhví jestli) nezhudebněn.
Komorník a jeho paní
Komorník a jeho paní
vprostřed místnosti postávají
pod křišťálovým lustrem.
Tam fronty princů čekávají,
oceán trémou vlhkých dlaní,
každý sám sobě mustrem.
Princové, jeden jak druhý,
hlavou o hlavu narážejí
a v místnosti to duní.
Když sami sebe povznášejí,
strachem se občas otřásají
že shoří na výsluní.
A princezna je pragmatik,
co nezná žádných mezí,
co chápe lásku jako úděl,
zároveň je jí cizí.
A v noci snívá o vášni
silné jak jelen v říji;
skrz pramen vlastní frustrace
potenciálním milencům
nechává dělat lustrace,
což účinkem se míjí.
Chtěla by lásku hodnotnou.
Chtěla by brát i navracet.
Chtěla by lásku skutečnou.
Chtěla by,
ale bez práce...
V pozadí mladý komorník,
svěží jak jarní víno,
otřásá se
potichu
nevyslovenou vinou.
Netuší, že prochází
svou první kocovinou.
Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'harry_axe', 23.10.2007 11:26.