Standa má lopatu, čapku a lahváč,

neví a nemusí,

však je mu hej.

Zamlada choval se trochu jak pankáč,

teď občas přihne si

(donášel, prej).

Standa když v kotelně skládává uhlí,

občas si zabéká,

to už má dost.

Doma si v hrníčku šušně svý škudlí,

když je pak propije,

mívává zlost.

Jo, Stando,

chlape s černou hubou

a srdcem v barvě lososa.

Když máš doma na míse

černou tak čertíš se,

že sobě bejt sluhou

je blbost na druhou.

A tvý srdce z lososa,

zmazaný mourem,

se skrz hroudy uhlí,

s něžností pudlí,

pousí sdělit ti

skřivánci na niti

a kdo se jen třese

z místa nehne se.

Tak vítej na plese.

            Životem zove se.