Do hospod mě to táhlo vždycky, však poslední dobou mi připadá, řečeno hloupě a pateticky, že pokládá mě to na záda.
Úvod se pozvolna bortí v závěr a v příběhu přitom chybí stať, až ve filmu mihne se poslední záběr, budem si už jenom povídat.
O sladce nahořklém karamelu, o lahvi rumu na svahu, o kapkách krve na linoleu, o posledním koňském potahu. O tom jak pozbýt své závislosti, a pivo na ex vysrknout, o hrobě dětství a nevinnosti, kam iluze, chtě nechtě musí si přilehnout. Pak na konci večera pohlaď mě po vlasech, opři se ramenem o moje záda, být vítězem ve všech těch pochybných zápasech snad zdá se být nemožné a noc je mladá. |