Žijeme ve svobodné zemi, ve svobodné Evropské Unii, ve svobodném světě. Je to taková zvláštní svoboda. Smíme pár věcí, které jsmne dřív nesměli a spoustu věcí, které jsme dřív směli. Dmeme se pýchou jak jsme svobodni, jak jsme si svobodu vycinkali na Václaváku. Ale tato svoboda má očividně ještě pár much, jež je nutno vychytat, vyinsekticidovat, možná bude nutná i deratizace. Máme svobodu. Ale kdo ji má? Ti úředníci co nechají vybít tisíce krůt, protože na světě zemřelo 20 lidí na ptačí chřipku? Ti stejní, co nechali vybít tisíce kusů dobytka, protože na světě umřelo pár lidí na nemoc šílených krav? Jim podobní úředníci, co zákonem nařídí, že ve všech restauracích musí být bezdotykové vodovodní baterie, aby náhodou nedošlo ke kontaminaci? Údajně jim jde o člověka, ovšem, kdyby to tak bylo, neměli by zakázat v prvé řadě auta? Mají na svědomí DENNĚ desetitisíce životů. Uvalit těžké embargo na tabák (taky kouřím), který údajně taky zabíjí tisíce lidí denně. Tito úředníci tu svobodu mají, kde je svoboda chovatelů drůbeže a dobytka? Hranice svobody každého jedince končí tam, kde začínají hranice druhého. Svoboda nás, prostých občanů, začíná tam, kde končí hranice svobody vlády, úředníků, lobystů, koncernů, nadnárodních společností, různobarevných menšin, těch silnějších a drzejších, lupičů, kapsářů a kdejakého póvlu, který je z humanitárních důvodů chráněn zákony. Máme svobodu vycestovat kamkoliv, i když ta je také lehce omezena zákony zemí, kam chceme. Máme svobodu koupit si co chceme, ale ta je zas omezena našimi příjmy a to platí i pro cestování. Máme svobodu zvolit si svou politickou stranu. Ta není omezena, ale všechno je to stejná pakáž. Máme svobodu nechat si neustále vše zdražovat a nemuset a nemoci k tomu nic říkat. Máme svobodu. Jen si to musíme stále nahlas opakovat, aby nedošlo k omylu. Můj děda se s ničím moc nepáral a kdyby žil, jeho slova by asi byla: To je svoboda jak z kozí piče patrontaška.