Chladnoucím ztichlá příšeřím,plynouce prostorem dřímající,nemajež hřejného přístřeší,neměna barev mramorových lící.
Z kamene nahotou odděna perletí,bolestna rosných pálivých krůpějí,dávné a krásnivé její je prokletí,smířením snoubena s věčnosti nadějí.
Sedíce samoten tichounce v předjaří,Trápivou pohlížím myšlenkou zasněný,kdo věčné slzy odetře ze tváří?
Najde se kdož její žalozpěv utiší?Věky již vetknuta samotou v ústraní,čekáním marnosti vládne tu zátiším.