Krajinu řežou dálnice,
i silnice ostatních tříd,
nehodlají se zastavit.
Nocí z nich svítí krajnice,
malované jak tupem kříd,
nechtějí se proslavit.
Mnoho tun musí přenést tělem,
staví se k tomu čelem.

I já je brázdím časem,
bez nákladu i sním,
občas vesel, občas prud.
Nejsem obchodníkem s masem,
svědomí hlídá mne zda bdím,
v risku mi brání pud.
Chcešli si zemřít, či být v půl,
Jezdi si blázne jako vůl.