LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #58164
Autor:	PaJaS
Druh:	Pro pobavení
Kategorie:	Próza
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	17.06.2009 08:00
Počet návštěv:	1734
Počet názorů:	6
Hodnocení:	4 2 2

Prolog

... Jindřišská věž 23.3.2009

Zázračný nápoj

"Coca Cola - to je ono," masírují nás každý den z televize i rozhlasu, novin i billboardů. Díky reklamě jsem si vypěstoval návyk na této černé tekutině a i když doma nebylo nic jiného, Coca Cola nechyběla.
   Jednoho dne mi e-mailem přišel návod, na co vše se dá tento nápoj použít. Na čištění toalety, odstranění rezavých skvrn nebo praní zamaštěného oblečení. Bral jsem to jako dobrý vtip a zasmál se mu. Až jednoho dne mi měla přijít návštěva - dámská návštěva. Rozhodl jsem se trochu doma poklidit a zjistil jsem, že záchod je na tom opravdu špatně. A co čert nechtěl, chemický prostředek na WC mi po minulé aplikaci došel. Co teď? Vzpomněl jsem si na e-mailový návod.
   "Zkusíme to," vytáhl jsem z lednice plastovou láhev a sklonil se nad mísou. Řeknu vám – pohled ani vůně nic moc. Tak jsem to radši neprotahoval a s výkřikem "milióny bakterií zemřou" jsem část lahve rozlil po porcelánu. Mel jsem pocit, že to úplně zasyčelo. Srdce mi krvácelo, když můj oblíbený nápoj tekl dolů, hygiena ale byla v tento moment důležitější. Po chvíli jsem se vrátil zkontrolovat škody, spláchl a opravdu – mísa byla zářivě lesklá a voněla po Coca Cole. V duchu jsem poděkoval neznámému odesílateli za báječný tip a pokračoval v úklidu.
   Všechno proběhlo v pořádku a má potenciální budoucí přítelkyně se po návštěvě oné místnosti nenápadně ptala, co používám na čištění toalety. Vyzkoušela už prý mnoho prostředků, žádný ale tak pěkně nevoněl. Neprozradil jsem a tím jsem v jejích očích získal punc tajemna. V každém případě odcházela smutně a natěšená na další schůzku. Vyprovodil jsem ji k autu a po návratu domů jsem si udělal k jejímu jménu čárku – konečně kladný bod. Potom mi však nedalo a začal jsem zkoumat můj nápoj - ingredience a jejich vlastnosti. K čemu dalšímu by se dala Coca Cola použít?
   Test na sebe nenechal čekat dlouho. Přestala nám téct voda (prý kvůli nějaké opravě trubek) a moje jediná žijící květina se zrovna velmi hlasitě dožadovala zálivky. Chvíli jsem uvažoval, jestli tím nenapáchám více škody než užitku, pak mne ale srdcervoucí vzlyky zeleně přesvědčily. Obrátil jsem skleničku temné tekutiny do hlíny stejné barvy a rostlina zmlkla. Nebylo to takové to spokojené zmlknutí - spíše překvapené. Čekala vodu a dostala i hnojivo. Chvíli jsem ještě počkal u květináče, abych v případě potřeby podal první pomoc, ale nic se nedělo. Vytáhl jsem čistý list papíru a začal psát seznam. Bod jedna - čištění toalety. Bod dva - zálivka a hnojivo v jednom. Přepadla mne objevitelská euforie. Takové pocity asi zažíval Thomas Alva Edison, když otáčel knoflíkem a pouštěl elektřinu do své první žárovky.

Když jsem úspěšně Coca Colou coby lepidlem slepil rozbitý talíř, šel jsem se podívat na mou květinku. Možná to byl jen můj subjektivní pocit, ale přišlo mi, že za tu chvilku trochu povyrostla. Pochválil jsem se za báječný nápad a objevoval dál.

"Okna by také potřebovala umýt," blesklo mi hlavou, když jsem chtěl omrknout blízké okolí domu. Od nápadu k činu to byl jen krůček a po chvíli se okno lesklo, až oči přecházely. Jen moje trenýrky, které jsem použil místo hadru, se poněkud rozpadly.
   "Už dřív byly rozpadlé," chlácholil jsem se. "Proto je používám jako hadřík, ne?" Pálící ruce jsem ošetřil indulonou a pokračoval v krasojízdě.

Večer jsem unaven usedl do křesla před televizi s pocitem dobře vykonané práce a po chvíli jsem usnul. V noci mne probudilo zařinčení skla a zima.
   "Zloděj," napadlo mne a rychle jsem vyskočil. Ujely mi však nohy a natáhl jsem se na zem. "Co to je tady rozsypaný?" šmátral jsem rukama kolem sebe po zemi, až mi to nedalo a rozsvítil jsem světlo. Hned jsem začal litovat, že mne napadlo leštit Coca Colou i parkety. Místy bylo ještě pár třísek, jinde se už dryák zažíral do betonového základu. Po špičkách jsem se odplížil na koberec k oknu, tam jsem si ovšem zarazil do nohy střep. Všechna okna až na jedno byla vysypaná a to poslední už také mlelo z posledního. Ta kyselina fosforečná asi dá sklu pěkně zabrat. Tak jsem si oblékl svetr, vzal smetáček, lopatku, vysavač a dal se do uklízení. S prvním ranním paprskem jsem skončil. Poslední okno jsem radši vystrčil ven – bylo jako papír a nechtělo se mi čekat, až se mi vysype na zametený a vysátý koberec. Rozhlédl jsem se po pokoji a můj zrak padl i na květinu. Trochu mne překvapilo, že nebyla v květináči, ale asi dvacet centimetrů vedle na parapetu. Došlo mi, že ten včerejší růst byl vlastně úprk před nečekanou zálivkou. Bohužel bez živin nevydržela moc dlouho.
   Popadl mne vztek a v afektu jsem poslední ještě neotevřenou láhev vyhodil z okna. Překvapivě pád ze sedmého patra přežila bez újmy – výrobci asi používají speciální tvrzené plasty. Dutá rána však přivolala několik bezdomovců, kteří se o drahocenný nález poprali. Než jsem je stihl varovat před závadným a nebezpečným obsahem, s radostným hýkáním odběhli do křoví. Jen doufám, že mě nepřijdou vyslýchat policisté za ublížení na zdraví. Našel jsem Zlaté stránky a začal si připravovat telefonní čísla na podlaháře, sklenáře a další údržbáře, kteří by mi pomohli dát byt zase zpět do obyvatelného stavu. Také budu muset odložit druhou návštěvu dívky mého srdce. Člověka by nenapadlo, kolik škody dokáže napáchat jedna dvoulitrová láhev zázračného nápoje.

Epilog