8.kapitola - Jak zachránili les

S pocitem dobře vykonané práce se tři přátelé vydali na další cestu. Mávali křídly a vznášeli se vysoko nad krajinou. Podle mapky, kterou jim Bambulčin tatínek nakreslil, letěli směrem k Tichému lesu. Už z dálky zahlédli malý zelený ostrůvek uprostřed moře pařezů. Kdysi to musel být velmi rozsáhlý les, ale dnes z něj zůstalo jen pár desítek stromů.

“Podívejte,” ukázala tím směrem. “To je ale malý lesík.”

Protože už letěli docela dlouho, rozhodli se, že si odpočinou.

Lehce přistáli na okraji toho podivného lesa, který se podle mapy jmenoval Tichý.

Bambulka odčarovala sobě a Vašíkovi křídla.

“Já taky pryč?” zeptal se Fráček.

“Kdepak,” usmála se Bambulka, “tobě křídla zůstanou.”

“Uf,” oddechl si dráček. Měl svá křidélka rád.

BUCH, BUCH, BUCH, zaslechli náhle. Z opačného konce lesa se ozývaly dunivé zvuky.

Protože byli všichni zvědaví, obešli lesík a tam objevili dřevorubce, který právě sekyrou kácel krásný zdravý strom.

“Proč dělá bum, bum strom?” obrátil se dráček Fráček na Bambulku. “Bolí ho to.”

“Já vím, Fráčku, ale občas se stromy kácí, aby lidé mohli dřevem zatopit nebo z něj vyrobit například židli či stůl.”

Dráček se rychle ukryl za strom, neboť se dřevorubec blížil k nim.

“Dobrý den, děti,” řekl.

“Dobrý den,” pozdravili Vašík i Bambulka.

“Grr Brr Vrr,” zaznělo zpoza stromu, kam se dráček schoval.

Dřevorubec začal couvat. “Co-co-co to je?” koktal.

“Kuk,” udělal dráček a vykoukl za stromem. Dřevorubec se lekl.

“Promiňte,” omluvil se Vašík, “to je jen náš kamarád dráček Fráček.”

“On je takový šprýmař,” dodala Bambulka.

“Aha,” oddechl si dřevorubec, ale nespouštěl z dráčka oči.

“Copak tady, děti… a dráčku, děláte?”

Bambulka opět vyprávěla příběh o dracích a kruté královně Dorianě. Ale dřevorubec o ní nikdy neslyšel. A jak by také mohl? Celé dny byl v lese a kácel a kácel.

“Proč se tomuto lesu říká Tichý?” zeptala se Bambulka.

“Neslyšíš?” řekl dřevorubec.

“A co?” zeptala se Bambulka.

“No právě,… nic.”

A opravdu. V každém lese bylo slyšet pípání a bzučení, ťukání a švitoření. Ale tady ne. Bylo tu podivné ticho.

“Kde jsou všechna zvířátka?” zeptal se Vašík.

“Odešla. Už dávno. Dokud zde byl obrovský les, žilo v něm mnoho zvířat. Pak se začalo kácet a les se zmenšoval a zmenšoval, až z něj zůstalo jen to, co vidíte.”

“A proč tedy stromy porážíte?” divila se Bambulka.

“Musím, pán přikázal. Je to jeho les a jeho stromy. Prodává je i do ciziny. Jak rád bych zachoval alespoň kousek tohoto lesa. Ale pokud se bude kácet dál, brzy z něj nezbude nic.” Děti pochopily, jak smutný konec les čeká .

“A co vysázet nový? Pomohli bychom vám.”

“To je od vás milé, děti, ale než takový strom vyroste, to trvá léta.”

“Ale to neznáte naši Bambulku,” řekl šibalsky Vašík. “Ona je čarodějka,” dodal pyšně.

“Tak to je něco jiného,” řekl dřevorubec.

A tak Bambulce nezbylo nic jiného, než se posadit do mechu a začít přemýšlet. Jaké kouzlo použít?

Jak ráda by teď měla po ruce svoji Knihu kouzel. Ale kniha nebyla, a tak musela Bambulka lovit ve své paměti.

“Hurá, mám to!” zvolala. “Láry, fáry, blesky, hromy, z pařezů jsou velké stromy.”

Stal se zázrak. Každý pařez v okolí začal růst a z každého kmene vyrážely všemi směry mohutné větve plně obalené listy nebo jehličím. Než se nadáli, stáli uprostřed obrovského lesa, kam se určitě brzy vrátí všechna zvířátka.

“Jééé,” točil se dokolečka Fráček, který takový div ještě neviděl.

“To je nádhera,” kochal se krásou lesa dřevorubec. “Ale až začnu zase kácet, bude les opět ubývat.” Posmutněl.

“Tak chvíli počkejte,” řekla Bambulka, “snad mě ještě něco napadne.” A tak přemýšlela, až nakonec pronesla:

“Láry, fáry, stromy klátí, na místo pak jiný vrátí.”

“A co se stane teď?” zeptal se Vašík.

“Až dřevorubec porazí strom, na jeho místě vyroste nový. To jde, ne?” usmála se.

“Jsi dobrá,” pochválil ji Vašík. A bylo vidět, že i dřevorubci udělala Bambulka radost.

“Ode dneška se mi bude mnohem lépe pracovat, protože budu vědět, že les zůstane takový, jaký je. A také se těším, až zas v korunách stromů uslyším ptačí zpěv.”

Tak se stalo, že Bambulka, Vašík a dráček Fráček zachránili les.