| Psáno psí tlapkou 5 |
|---|
Jak jistě víte, naučili jsme se chodit. Už nám to šlo docela dobře, tudíž nás čekal další úkol. Vymyslet, čím teď zaplnit celý dlouhý dny. Chvíli jsme si lámali hlavičky a potom jsme na to přišli. Přesněji řečeno – já, chlupatej malej rozumbradka, jsem na to přišel. Zkusíme gladiátorský zápasy.
Dobrá příležitost, jak zjistit kdo je silnější, kdo mrštnější, komu to zas víc myslí, kdo má lepší techniku tlapkami, jak k tomuto účelu použít zubiska... Akorát maminka začala trošku brblat, proč už to není jako dřív, kam že se poděla její hodná klidná štěňátka.
No jo, není divu, vždyť nyní měla i ona pořád plno práce. Ono to není jenom tak, neustále nás odněkud vyštrachávat a zachraňovat, foukat naše bolístky, poslouchat stěžování na toho a na tu, co jsme si navzájem provedli. Taky by mi z toho nejspíš šla hlavička kolem.
Ze začátku jsem zápasil jen s bráškama, přece si nezačnu s křehkou holkou, to by byla ostuda. Když ale furt provokovala, hlodala mě do ouška, do tlapek, škrabala do čeníšku, skákala po mně, štěkala a vrčela a pokoj mi nedala, trpělivost mi došla. Začal jsem jí to oplácet a ta mrška malá byla nadmíru spokojená, že se jí její záměr podařil. Zanedlouho jsem přestal brát ohledy úplně. Ona byla tak zákeřná a ostrá, to dokonce ani já na brášky nebyl (a to je co říct, hafky haůůůůůůů).
Ještě že jsem nedopad jako brácha. Tomu naše milá sestřička natrhla ouško (haůůůůvajs, to ale muselo bolet). To udělat mně, tak ju asi rozkousnu na dvě malý sestřičky. I když představa, že by nám takový lotroviny prováděly hned dvě malý sestřičky – děkuju pěkně, jedna bohatě stačí. Jak říkám, eště že to neudělala mně. Aji s odstupem po těch letech, co to píšu, mě při vzpomínce bolí ocásek, kterej jsem měl od jejích drápků naprosto rozdrásanej. Při té představě se mi už nechce dnes nic dál psát. Tak hafky příště.
|
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
hippiesanda 
Seregil